Netradiční tradice

Návrat k tradicím je zhusta oblíbenou věcí. Návrat do minulosti je například z hlediska bývalých plzeňských novopečenců a jejich vzácných (to jest velmi vzácně se vyskytujících) příznivců pochopitelně velmi, velmi žádoucí.

Lze jistě chápat návrat pana pseudoreformního děkana, dnes ministra spravedlnosti (podle Neviditelného psa kmotrovské spravedlnosti) až ke staré dobré c. a k. univerzitní tradici, například k vysoce tradičním hodnotám Františka I., který na adresu Karlovy Univerzity svého času pronesl: „Chci, aby se mí poddaní učili všemu, co je vede…k oddanosti mé osobě“ („nemohu však potřebovati profesorů, kteří plní hlavy studentů jinými nesmysly,“ dodal ještě).

Jak skvělý návrat k tradici by například byl, kdyby akademická obec plzeňských práv, žmoulající v rozpacích čepice v dlaních, požádala bývalé novopečence o laskavý návrat do funkcí, jež dokázali tak pěkně zužitkovat nejen ke svému prospěchu, ale především ke škodě všech ostatních, namísto toho, aby je demokraticky vykopla kamsi jinam (nikdo zatím neví kam, obávám se, že ani sami novopečenci, neb vysoké školy postižené totálním výpadkem pudu sebezáchovy jsou poměrně vzácným jevem a přijmout do svého pedagogického sboru tak vysoce kolegiální osobnosti vyžaduje neukojitelnou sebevražednou touhu, v našich zemích nepříliš obvyklou).

Každá nevěsta, která se šla vdávat přes někdejší Juditin most, musela zaplatit 72 haléřů, stejný poplatek platil i ten, kdo se přes most stěhoval. Sankce byly skutečně tvrdé a spočívaly v zabavení všeho přepravovaného zboží (trošku mi uniká, co se tudíž zabavovalo nevěstě?), a pokud taková sankce pořád nebyla dost přísná, pak mohl provinilec navíc „až v nelibost panovnickou upadnouti.“ I to je samozřejmě více než žádoucí: nelibost páně exděkanova, toho času nelibost kmotrovsky spravedlnostního ministra, by měla být pro každého obyvatele této planety trestem ze všeho nejhorším.

Někdy tradici vidíme na první pohled, jindy ji však musíme pracně hledat.

Podle § 1270 odst. 1 návrhu nového občanského zákoníku jsou z pastvy vyloučena zvířata nadměrně znečištěná, nemocná, nebo cizí. O inspiraci důvodová zpráva mnoho neprozrazuje, jen na str. 329 skromně konstatuje, že moderní kodexy polský, nizozemský, případně provincie Quebec, se podobnými otázkami nezabývají, takže ze zákoníků přijatých ve 20. století je naším vzorem hlavně Bulharsko, Rumunsko, případně Lotyšsko (str. 330).

Proto by možná stálo za to si zasoutěžit v hledání inspiračního zdroje (takovou hloupost nemohl přece v dnešní době nikdo vymyslet sám od sebe).

Krátkým zapátráním v paměti národa však snadno zjistíme, že tentokrát jde o inspiraci velice moderní úpravou tuzemskou: v roce 1613 bylo totiž v Praze vydáno nařízení zakazující pouštět na ulici „nečistá hovada, dobytek sviňský, jakož i smrdutých kozlů a psů a koček nečistých,“ a to pod sankcí zabavení „havěti i dobytka.“

A někdy se prostě tradiční přístup neuplatní vůbec.

Včera třeba proběhlo na plzeňských právech zasedání akademického senátu, jež zcela odvrhlo veškeré staré dobré tradice.

Studentský senátor přijatý v přezkumném řízení se čtrnácti body nehřímal rozhořčeně, že na fakultu byli v přezkumném řízení přijati studenti s méně než třiceti body, ba ani jeho dvacetibodová kolegyně nedštila síru podobného charakteru.

Student, který ve volném čase popíjí se šéfkou Akreditační komise zdraví škodlivé alkoholické nápoje, aby mohla nepodjatě a objektivně prošetřit jeho stížnosti, kupodivu tentokrát neupozorňoval, co všechno v zájmu transparentnosti vytahal z počítačů jiných studentů či učitelů (poté, co to tam případně vložil, aby to nemusel v zájmu vyšší efektivnosti tak dlouho hledat).

A bývalí novopečenští nečlenové, kteří už po dva roky ohromovali každé senátní zasedání provoláním, že neprodleně odejdou do Olomouce, nebude-li ihned po jejich, dokonce ani nepřišli (ačkoli školu neslavně opouštějí až zítra).

« Zpět