Netroufáme si být

tak dokonalí.

Jak by mohla v našem občanském zákoníku být byť i jen zmínka o rovnosti?

Copak si chceme brát za vzor kriminálníky?

V duchu pokrokových národních, ba i mezinárodních (feudálních) tradic, tedy náš občanský zákoník slovo rovnost nepoužívá coby výplod totality (jak plyne z důvodové zprávy k němu). Zřejmě ale i proto, že sám tvůrce symbolu rovná se (=), pan Robert Recorde, přece skončil ve vězení (kde roku 1558 zemřel), nemluvě o tom, že medicinu vystudoval v Cambridgi od roku 1545 do roku 1547, což se nezdá odpovídat standardní délce studia podle představ příslušných komisařek.

Ostatně už Albert Camus moudře konstatoval, že ženy stanou rovnoprávnými právě tehdy, až budou jako někteří dávní reformátoři z nejmenované západočeské právnické fakulty („ženy se stanou zcela rovnoprávnými, až budou mít pleš“), zatímco Lenin moudře podporoval své následovnice ve jménu i ideálech, když konstatoval, že ženy budou tím rovnoprávnější, čím více budou vládnout ve státu. Možná bychom tedy měli studijní úspěchy, ba i existenci pana Recorda nahlásit paní komisařce a pro jistotu zase začít používat symbol ae, který se užíval, nežli přišel na to své =.

Ostatně třeba 100 ae 26 přece jen pro našince vypadá přijatelněji, nežli ono 100=26, kteréžto pokrokové pojetí rovnosti se řadí mezi méně známé objevy tvůrců našeho kodexu.

Vlastníci jednotek mohou podle § 1169 odst. 1 občanského zákoníku prohlášení o rozdělení domu na jednotky změnit dohodou všech vlastníků, tedy 100% vlastníků, což je zajímavá lahůdka třeba v případě, kdy vlastník je v Antarktidě nebo v Tibetu a svůj byt na příštích dvacet let někomu pronajal. Přitom ovšem podle § 1208 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku může prohlášení měnit shromáždění vlastníků nadpoloviční většinou přítomných (§ 1206 odst. 2), přičemž shromáždění je schopné se usnášet za přítomnosti většiny (tj. 51%) hlasů, jak stanoví § 1206 odst. 1 citovaného kodexu. Nadpoloviční většina z nadpoloviční většiny je ovšem 26%, takže sami vidíme, jak byl pan Recorde konečně zcela novým pojetím rovnosti v občanském zákoníku vykázán ze společnosti vyvolených.

Ačkoli by měli nový občanský zákoník chválit za nebývalou a originální podporu rovnosti (byť bez používání tohoto ohavného slova), snížila se dokonce i veřejnoprávní televize loni v září ke sdělení, že „nový občanský zákoník vnesl do bydlení chaos“ (27.9.2014).

Proč ale zmiňovat zářijový pořad?
Přece proto, že je třeba být in a plně aktuální v duchu oné televize.

Jak mne totiž informovali kolegové se sklony k masochismu, oblíbený reportérský pořad přinesl aktuální zprávy o jedné nejmenované arbitrážní kauze týkající se náhrady za zmařené obchody s krví. Pořad přehrál sdělení o temných podezřeních týkajících se mé osoby, jimiž bavil národ v roce 2010 (cosi jsme k tomu poznamenávali v úvaze Lidovky.cz).

Protože ovšem vysílací čas je omezený, vynechal následující bezvýznamné poznatky, že tehdy se hluboce mýlili, že potom bavili národ podezřením týkajícím se dalších dvou osob, že se tehdy pro změnu opět hluboce mýlili, a pořad uzavřeli sdělením, že už zase na něco přišli (přičemž v zásadě pominuli nepodstatný fakt, že stát v oné arbitráži jaksi už skoro před rokem vyhrál, takže nově podezřelé osoby hodlají urvat kus koláče hrubě neexistujícího).

Jak ovšem vidno, nejaktuálnější záběry jsou z doby před pěti roky. Netroufáme si ovšem být tak dokonalí jako televize, takže nám zatím stačí loňské září.

« Zpět