Nevesely, truchlivy

...jsou ty kraje vodní? Ale kdepak!

Očistou k reformě?
To jste fakt blbě pochopili.
Správně je to totiž přesně naopak.
Přece reformou k očistě!
Jen přitom neodletět!

Nevesely, truchlivy, jsou ty vodní kraje, napsal svého času básník, a dodal: kde si v trávě pod leknínem rybka s rybkou hraje.

Napsal to ovšem zavilý rychlostudent, který práva vystudoval za pouhé tři a kousek roku, zatímco filozofii nenapravitelně už za pouhé dva ročky, nehledě k tomu, že vedle ohavného rychlostudentství působil ještě i jako zavilý a urputný plagiátor, neboť se živil opisováním církevní historie.

Proto není vůbec divu, že nevesely truchlivy nejsou ty kraje vodní kdesi na dvoře vodníkově, jak se pan právnicko-filozofický rychlostudent Karel Jaromír Erben mylně domníval, leč naopak kraje suchozemské, konkrétně ty naše.

To je ale smutný, přesmutný svět. Kašpar nikde žádný, nějaké to očistné volání taky není slyšet, korýtka marně čekají, prostě notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti k nám nepromlouvá o reformě.

Kašpar tudíž není k vidění, smutná korýtka jsou opuštěna a prázdná a nikdo razantně nevolá po jejich budovatelském obsazení v rámci důsledné, ale opravdu důsledné očisty, takže si za chladného aprílového pondělku můžeme leda nevesele a truchlivě zavzpomínat, jak to bylo pěkné, když třeba notorický pan exministr na svém oblíbeném (fakultním) schodě či (ministerském) chodníku volal po důsledné očistě. A protože reformou k očistě, šlo, jak jinak, samozřejmě především o očistu krupice.

Neboť si jistě vzpomenete, jak při šlapání chodníku záhy po svých očistných pokřicích vyrukoval právě i se slovem reforma.

A samozřejmě víme, že reforma je skvělý stroj na čištění krupice: reforma jsou totiž kmitající korýtka, kolem nichž je nasáván vzduch vzhůru, takže otruby odlétají. A když ještě přidáme loupačku oblíbené značky Kašpar (firma Kašpar, c.k. i prvorepublikový dodavatel většiny loupaček do zařízení na čištění krupice), je atmosféra dokonalá.

Jestlipak nám nakonec onen skvělý propagátor reformy někam neodletěl?

Znáte to přece: reforma jsou ta kmitající korýtka, kolem nichž je nasáván vzduch vzhůru, takže otruby odlétají.

Jsme tedy škaredě zkráceni na možnosti naslouchat procítěnému opěvování reforem (mlynářských čistících strojů) a glorifikaci čistoty krupice všech jakostí, zřejmě proto, že notorickému panu exministrovi chybí potřebný schod či chodník, který by šlapal, takže jen nesměle vykukuje přes rameno pana premiéra, aby se přece jen v chladném dubnu trochu ohřál ve světle ramp. Naštěstí ho pan premiér miluje stejně jako my všichni, takže mu to jistě rád dopřeje.

Ale když už se nemůžeme radovat z přesvědčivého reklamního pokřiku, můžeme se aspoň těšit, jaké obzory nám po Novém roce otevře nový občanský zákoník.

Nějaký trouba kdysi zkoušel prodat Karlštejn. To by už nebylo nic originálního.

Příště si proto řekneme, jak prodat, hm, třeba Lipno? Nebo Orlík? Nebo aspoň skromně nějaký ten cizí paneláček?

« Zpět