yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Možná se nyní konečně někdo zamyslí nad tím, že „politika by neměla zastupovat estrádu,“ neboli, že šašek zůstane šaškem, i když si zrovna hraje na politika, anebo, že „nemůžeme mluvit o demokracii, dokud moc uráží důstojnost lidí, podřizuje si soudy a domlouvá si média.“
Pan prezident Havel nás naučil neuvěřitelně mnoho. Naučil nás na svém vlastním příkladu, že masivní mediální odsuzování a ostouzení (jemuž byl dlouhé roky podroben) nemá nic společného s pravdou, neznamená nic a už vůbec nepředstavuje, co si myslí myslící lidé.
Jak o něm včera napsal George Bush mladší, jeho úplně nejpodvratnějším činem bylo, že měl pravdu, a že ji říkal, když se vysmíval samolibosti represivní vlády.
Neboť, jak napsal pan Havel, absurdní divadlo je někdy vlastně divadlem realistickým, protože poměry jsou ještě absurdnější. Proto se až posléze, až po teprve čase, pozná, co je tragédie a co byla jen komedie (což napsal pro změnu pan Jerzy Lec).
Pan prezident nás učil, že ani věda není všechno, zejména některá (ta poplatná moci už vůbec ne). Lidstvo, psal pan Havel, se může vzpamatovat jen tehdy, pokud si uvědomí svou krátkozrakost a svou tupou představu o své neomylnosti. Nemusel přitom ani sáhnout ke zkušenosti z doby přelomu 18. a 19. století (ze kdy pochází i celkem doslovný vzor našeho nového, supermoderního občanského zákoníku) s akademií věd (francouzskou), podle které meteority neexistují (kde by se kameny vzaly v nebi, aby z něj mohly padat?), ani nemluvě o vědecké teorii, podle které kulové blesky jsou sovy (případně lelci) světélkující proto, že si na peří nachytali světélkující prach.
Ale i matematika nás občas zradí, jak se ukázalo například i tehdy, když se na plzeňských právech nakrátko ujali moci bývalí novopečenci. Ne, nehodlám Vás zase trápit úžasnými početními pseudokreacemi, jimiž kdekoho svého času trápil pan vždynáměstek. Pokud však nahromadíte jakékoli množství nul (a právě jenom nul, neboli nepřidáte k nim nic jiného, než zase nulu) podle matematiky se vlastně vůbec nic neděje. Ale plzeňská zkušenost nás učí, že souhrn několika nul může naopak znamenat veliké nebezpečí pro všechny okolo, neboli, že souhrn několika nul je pěkně nebezpečné číslo.
Všimli jste si třeba, že pan prezident Havel se nikdy o plzeňská práva neotřel ani slůvkem? Nepatřil totiž k oné většině lidí, která je vždycky na straně momentální většiny. Navíc stejně smýšleli i jeho přátelé, třeba pan doktor Motejl, který svého času napsal, že kdyby byly včas volby, nebyla by žádná kauza plzeňských práv, ale protože nebylo o čem psát a pár ctižádostivců se potřebovalo zviditelnit, byla zostuzena fakulta, „která má vynikající kantory a parametry“ (ČTK, 18.11.2009).