Nevinní se špinavýma rukama

Často se při dobytí nějaké pevnosti či města nedá příliš poznat, kdo bránil prosazení těch správných idejí (totiž těch dobyvatelových) a kdo tam prostě jenom byl. Takový Šimon z Monfortu to svého času vyřešil prakticky: „Zabijte je všechny, Bůh si ty své už pozná.“ I ti, kdo dobyli plzeňská práva pod záminkou jejich záchrany, to staví podle hesla: Fiat iustitia, pereat mundus (budiž spravedlnost, i kdyby proto měl zhynout svět).

Tak třeba dovolili znectít soudkyni z Karlových Varů, protože studovala méně než čtyři roky, a ti, kdo studovali kratší dobu než čtyři roky, jsou podle nového vedení podezřelí. Paní soudkyně totiž studovala od 1.9.1997 do 28.5.2001 (jak informovala MF Dnes). To kalendářně je méně než čtyři roky, ale jsou to přece čtyři ŠKOLNÍ ROKY (!). Školní rok začíná v září (např. hned prvního) a dokonce už na základních školách končí v červnu příštího roku. Úplně každý student, který studoval přesně tak, jak měl a udělal závěrečné státnice v prvním termínu, začal studovat někdy v září a skončil v květnu nebo červnu (termíny státnic bývají od poloviny května do poloviny června), tedy vždycky skončil dřív než za pět (kalendářních) let. Stejně jako se nevyžaduje od žáků základní školy, aby propadli a nelze říct, že řádně školu dokončil jen ten, kdo propadl a musel proto v září dělat reparát, ale naopak školu lze řádně ukončit ne až v září, ale už v červnu, má stejnou možnost i vysokoškolský student. Nikdo z těch, kdo složili státnice na první pokus, nestudoval pět let, a to na jakékoli škole s pětiletým studiem: tvrdí-li někdo opak, musí to být buď naprostá pitomost, nebo sám studoval nějak divně, anebo jde prostě o zlovolnou snahu poškodit jiné.

Soudkyně, o které tisk referoval, podle kriterií, jež nové vedení samo vyhlásilo, studovala řádně a její jméno se nemělo objevit v žádné dehonestující souvislosti.

Musím říci, že ji neznám, nevím, zda jsem ji někdy potkal, ale přesto se jí za své bývalé kolegy upřímně a hluboce omlouvám.

Pevně věřím, že někdy najdou dost odvahy, aby to udělali sami.

Je možné připustit, že někdo je takový fanatik, že ctí zásadu fiat iustitia, pereat mundus a zásadu, že je lepší oběsit sto nevinných, než aby unikl jeden viník (v právním státě to bývá obráceně).

Tak dobře. Jenže ta morální odhodlanost má své stíny.

Ti, kdo přijali za právnickou fakultu v univerzitní komisi roli kádrováků a rozhodli se hlava nehlava prokádrovat své vlastní spolužáky, současně přece kádrují sami sebe. Ti mladí nesmiřitelní přece sami studovali, získali tituly magistra, doktora obojího práva a dokonce nejméně v jednom případě i titul „Ph.D.“ právě v období, které sami prověřují. Jestlipak najdou nějaká pochybení ve svém vlastním studiu? V rigorozním řízení nového pana děkana, jež také spadá do období, kdy jsem děkanem fakulty byl já? V doktorském studiu jednoho z nových proděkanů, jehož práci jako jedinou v roce 2008 hrubě zkritizovala Akreditační komise (byť dnes o tom taktně – nebo snad takticky – mlčí)?

I kdyby bylo jejich studium stříbřitě čisté, i kdyby se Akreditační komise ve svých výtkách vůči disertaci nynějšího proděkana v roce 2008 hrubě mýlila, prostě prověřují sami sebe.

Přemýšlejte, prosím. Hlavně o tom, kdo by jim věřil.

Měsíc jedna starší dáma usilovně prorokovala, co je na plzeňských právech špatně. Zhruba po měsíci poprvé přijela na kontrolu, aby to zjistila. Následně byla jmenována komise, ve které plzeňští absolventi prověřují nejen své spolužáky, ale i sami sebe. Už staří Římané říkali, že nemo iudex in causa sua (nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci). Už taky dost dávno říkal Milouš Jakeš: máme u nás předpisy, tak máme právní stát. Koho z nich vám to připomíná víc?

P.S. Pozdě, ale přece vydala 22. ledna Západočeská Univerzita tiskovou zprávu, ve které zostouzení konkrétních absolventů plzeňských práv bez jakýchkoli důkazů jejich pochybení odsuzuje. No, možná ji vydala spíš přece, ale pozdě.

« Zpět