Nezávislá

Jakési regionálně mutované noviny připomněly, že jsem ohledně jedné postarší paní ocitoval verše Františka Gellnera: Vám, co jste přišli bořit, mávám na rozloučenou.

Když se podíváte do nádherných Gellnerových básní (některé, jen mimoděk, dokonce vyjadřují krédo jedné protřelé intrikánky, markýzy de Pompadour, ba i dnešní paní komisní, neb nesou název: Po nás potopa), můžeme v nich kupodivu najít jednu z možných odpovědí na otázku, kde se v obyčejné ruštinářce sebere tolik urputné nenávisti k mladým lidem, kteří se jí sice smějí (to ostatně dělají všichni normální lidé), nebojí se jí a nevěří jejím nepravdám, ale nic jí neprováděli (tedy do doby, nežli tak hrubě zneužila svého postavení úřední osoby, aby jim co nejvíc ublížila).

Jedno z možných proč hledej tudíž u Gellnera (a taky na popíjecích fotografiích u Úvahy Ilustrovaná II):

…a já Tvou duši přišla otrávit,

bych nudné hejsky u plných sklenic mohla pobavit…

Ten, kdo tu byl, mne urazil, skučela v jednodušších verších slavná televizní postava (neboli ona krásná, milá a moudrá dáma v Mrazíkovi) a během víkendu jsme slyšeli podobný nářek nad odhalením pana ministra školství, že Akreditační komise prý není neodvolatelné mocenské centrum této země, nezávislé na zákonu, rozumu a čemkoli jiném (snad kromě pocitů a známostí, neboť podle slov pana premiéra z Lidových novin rozhoduje právě podle těchto kritérií, jiná by taky za tři minuty, jež vycházejí při vydělení času na projednání počtem akreditací ani nestihla zohlednit), ale jen zvláštní poradní orgán.

Proto jsme byli hned několikrát ujištění, že paní komisní je opravdu nezávislá, že to tak nenechá a že buď podá žalobu sama (prvotní verze), nebo někoho, kdo na rozdíl od ní má právo ji podat, ukecá, aby to udělal.

Nezávislý je každý z několika tisíc soudců v této zemi. Kdyby každý nezávislý soudce, jemuž nadřízený soud v odvolacím řízení zrušil jeho rozsudek (případně jiné rozhodnutí) vyváděl jako potrefený, pardon, počínal si stejně moudře a uvážlivě a státnicky jako jedna komisní starší dáma, případně mastil podněty nejvyššímu státnímu zástupci, potřebovali bychom ještě asi padesát dalších televizních stanic, nejmenované otázky by běžely na televizních obrazovkách dvacet čtyři hodin denně (ledaže by byl den usnesením Akreditační komise nebo pana spravedlnostního náměstka podstatně prodloužen) a kromě toho bychom potřebovali zhruba sto nejvyšších státních zástupců a nejméně stejný počet ombudsmanů.

Naštěstí jsou naši soudci uvážliví, rozumní lidé, znalí zákona (protože rozumný, uvážlivý a zákona znalý člověk prostě nic takového nevyvádí), kteří vědí, že nezávislost sice má řadu synonym, ale absolutní moc mezi ně nepatří.

Páni soudci a paní či slečny soudkyně také ví, že nejsou nezávislí na zákonu, ba dokonce ani na prostém rozumu, na rozdíl od těch, kteří sice soudci nejsou, ale ve vynášení neuvážených a nepodložených soudů, ba i trestů (například trestu smrti nad akademickými svobodami) se jim tuze zalíbilo.

Páni soudci a paní či slečny soudkyně jsou totiž normální.

« Zpět