Nezrádná

Kázní ke svobodě, to je ta správná cesta. Jak praví ten, kdo rozhodně není zrádcem.

Poznání je velká síla.

Zejména ovšem, když je náležitě usměrněno.

Díky usilovnému poznávání dnes už naštěstí dobře víme, že třeba taková notorická paní komisní není žádná zrádkyně. Rozhodně nezrazuje své ideály, rozhodně nezrazuje své přátele, to víme zcela jistě, a Vy ostatně taky.

Říká se leccos, třeba: kde nic není, ani smrt nebere je docela pěkné přísloví, a určitě se taky opírá o zkušenost a hluboké poznání.

Nebo: všechno zlé je k něčemu dobré.

Samozřejmě, když člověk vidí ten krásně třídní přístup notorické paní komisní k některým vysokým školám, především hluboce objektivní a objektivně nenávistný přístup k neukázněným právnickým studentům odkudsi ze Západu Čech, není si příliš jist, že i to zlé je k něčemu dobré.

Ovšem za to, jak ji krutě zesměšnili tím, že zcela veřejně, ba dokonce do televize, kam je jakýmsi omylem či sabotáží na několik vteřin pustili, doslova citovali její výroky (napsal bych „myšlenky,“ ale ty tam tuším nebyly), si to určitě zaslouží.

I když jim notorická paní komisní předepsala, že mají mít ve studiu nepřebernou škálu pochybení, zachovali se naprosto neukázněně, a dokonce většinu dokladů o tom, že studovali řádně, naprosto trestuhodně našli.

A přitom ona skvělá zásada: kázní ke svobodě, podle které její vzácní (neboli vzácně se vyskytující) nohsledi novopečenci zkoušeli (neúspěšně) řídit fakultu, je dlouhými roky osvědčená (připisuje se tuším už Himmlerovi?).

Ať už čert nebere, kde nic není, anebo je to jinak, notorická paní komisní rozhodně není žádná zrádkyně.

Vždyť přece už z televizního seriálu o černých baronech víme, že „co inteligent, to zrádce“ (horší jsou snad už jenom faráři, jak dodává v televizi politický školitel).

Na druhou stranu si obviněný pan poslanec stěžuje, že musí číst svůj spis tempem zhruba pět set stran na hodinu. To kdysi věrný nohsled notorické paní komisní, ač sám studentem teprve nízkého ročníku, podrobně pročetl stovky disertací a rigorózních prací za den a zjistil odpudivý fakt, že jejich autoři do nich často psali své vlastní myšlenky (a dopouštěli se tak těžkého zločinu porušování svých vlastních autorských práv, který objevil).

Neboť notorická paní komisní je zapálenou bojovnicí proti veškeré blbosti, takže se logicky obklopuje podobně moudrými a inteligentními, jako byl třeba onen někdejší pseudostudent.

Dokonce i podezřelý právnický student Jan Werich dobře ví, jak moc se zasloužila o celkový tuzemský úbytek blbosti. Neboť pravil , že nikoho nebaví blbnout, jakmile udělají blbost povinnou.

« Zpět