Nezvěstní, pozor!

Že by snad v novém občanském zákoníku přece jenom něco chybělo?

V roce 1992 se Slovensko neprozřetelně osamostatnilo, za což platí nemalou daň: považte, prý u nich občas politici zneužívají veřejnou moc, ba dokonce i korupce se sem tam objeví.

Co horšího, ba nejhoršího, budou se muset i nadále trápit s komunistickou a totalitní úpravou občanského práva, zejména tou z let 1991, 1995, 1998 a po roce 2000, protože na rozdíl od naší krásné země, mlékem a strdím oplývající, nebudou mít nový občanský zákoník.

Například při deštivém sobotním ránu nám Novinky přinesly novinku, že se Slováci bouří proti novým zákonům jako šikanózním a nesmyslným (to by se u nás samozřejmě stát nemohlo, že?). Nejnověji se brání proti novému zákonu, podle kterého kvůli doručování, výplatě sociálních dávek a podobně musí po určité době nahlašovat, kde se pohybují, takže už preventivně slibují: Jdu na WC, napíšu ministrovi.

Sami tedy plasticky vidíte, jak tragická ta odluka byla.

Kdyby totiž neměli vlastní stát, osud by jim to mnohokrát vynahradil tím, že by měli náš nový občanský zákoník. Kdyby u nich platil nesmrtelný § 111 odst. 3 nového občanského zákoníku, nemuseli by psát ministrovi, že jdou na WC, protože by to věděl i bez takového psaní.

Podle § 111 odst. 3 nového občanského zákoníku má totiž každý právo se dozvědět, jak bylo naloženo s tím, co pochází z jeho těla, jakož i právo, aby s tím bylo naloženo důstojně. Ať už se to bude řešit povinným polykáním barviv (každý jiné, samozřejmě), nebo průhlednou kanalizací, příslušný ministr by se určitě na právu na informace nějak přiživil (úřady bývají zhusta zaslepené, kupodivu však nikoli barvoslepé, a vidí každé, hm, to, co pochází z lidského těla).

Samozřejmě, nebylo by od věci hlásit pohyb třeba kvůli výplatě sociálních dávek.

Například bychom mohli zvážit, zda neuložit nezvěstným, aby hlásili kde jsou.

Podle § 74 odst. 2 nového občanského zákoníku člověka, který se stal nezvěstným před dovršením osmnáctého roku věku, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím roku, v němž uplynulo od jeho narození dvacet pět let.

Takže víme, že na kojence kdesi zmizelé se budou pobírat sociální dávky (ba i platit výživné) ještě spoustu let, klidně i desítky roků. Ale pro minimalizaci byrokracie by možná mohlo být vhodné zmizelým uložit, aby sdělili, kde jsou a kam mají být dávky vypláceny.

Prostě nic na světě není dokonalé.

I když se nový občanský zákoník dokonalosti (zejména podle neomylného názoru jeho autorů) přiblížil víc, než cokoli jiného, přece jen má ustanovení, jež bychom mohli označit před dvaadvacátou hodinou za průšvihová.

Nevěříte? Podívejte se sami.

Ta opravdu průšvihová ustanovení lze totiž snadno najít.

Zavřete oči, otevřete nový občanský zákoník a poslepu vyberte píchnutím prstem či jiným předmětem kterýkoli paragraf.

A vidíte, našli jste!

« Zpět