Nic moc den?

Plzeňská práva si dovolila předložit šestadvacetis­tránkový elaborát, v němž prokazují, že paní postarší šéfová je neobjektivní, podjatá, používající domněnky a nepravdy místo důkazů, a ačkoli sedí ve správní radě instituce zaměřené na vzdělávání státních zástupců a soudců, nemá ani páry o právu a zákonnosti.

Jako kdyby něco takového nebylo dočista zbytečné. Za prvé: každý normální člověk, který někdy paní profesorku slyšel, viděl, nebo četl cokoli, co vyplodila, to přece samozřejmě dávno ví. Za druhé, paní předsedkyně je přece totálně (nebo snad totalitně?) nezávislá. Je totiž nezávislá na pravdě, na faktech, na důkazech, na zákonech, na spravedlnosti, ba dokonce i na slušnosti. Ničím z těchto pofidérních hodnot se rozhodně nedá ovlivnit. Nebyla by to dokonce korupce, kdyby se dala ovlivnit (třeba pravdou, fakty nebo zákonem)?

Ne, paní komisní se nechá objektivně a korektně ovlivnit výhradně jen a jen svými pocity a zájmy.

Že se plzeňská práva ve svém elaborátu brání poukazováním na skutečnost, že splňují veškeré požadavky vyhlášené Akreditační komisí k prodloužení akreditace (které jdou navíc i tak velmi výrazně nad rámec zákona o vysokých školách, jak snadno zjistíme, když do něj nahlédneme: tak třeba podle zákona, konkrétně podle § 79 odst. 1 písm. c) zákona o vysokých školách, může Akreditační komise chtít jednoho garanta celého studijního programu, zatímco ona chce garanta pro každý z oborů a předmětů, na něž se studijní program člení)?

Ale rozhodně nesplňují ta kritéria, která paní profesorka výhradně jen pro ně stanovila v duchu!

Kdyby se ovšem plzeňská práva podvolila, trpně by přijala bezprecedentně nespravedlivý verdikt, prosila by o shovívavost a o milost, to by byla jiná. Samozřejmě, že by je stejně zakousla, to přece už u vína slíbila jejich budoucí konkurenci a dalším připíjejícím, ale při onom zakusování by se na ně srdečně a široce usmívala.

Takhle mají prostě smůlu, usmívat se na ně nebude.

Prostě nic moc den pro právníky. Televizní profesorka se na ně nebude usmívat a navíc ještě Hradem prošel nový obludný občanský zákoník. Však to znáte, už (Publius Cornelius) Tacitus svého času říkal, že v nejhorším státě mají nejobsáhlejší zákony, zatímco Třetí Parkinsonův zákon (jak jinak, od Cyrila N. Parkinsona) nám prozrazuje, že narůstání přináší složitost a složitost zase rozklad.

S ohledem na nepoužitelnost nového kodexu se prostě budeme muset nakonec asi tvářit, že tu žádný zákon není, neboli vydat se cestou, kterou se před námi průkopnicky vydala paní komisní, jež ignoruje všechny zákony už celé roky předem.

Ostatně, podle takového Publia Syra z Antiochie u nás zřejmě stejně žádné zákony neplatí. Neboť podle římského pana klasika: tam, kde soudí ten, kdo obviňuje, zákon neplatí.

« Zpět