Nikdo víc

Pořád se něco děje, dokonce i v neděli.

Zatímco notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti dospěl k nezvratnému poučení, že ani rohlíkem, ba ani opakovaným voláním: „Reforma, reforma!,“ už lid neopije, takže přikročil k úkolu zodpovědněji, neb soudí, že jako výčepní (jehož si zahrál ve volebním klipu) přece jen někoho opije, Parlamentní listy se dnes zaměřily na advokátské usnesení ukládající usilovat o odložení nového občanského zákoníku.

Advokát, který usnesení advokátnímu sněmu navrhl (pan doktor Hrádela), upozorňuje nejen na notorické známé nenapravitelné chyby nového občanského zákoníku, ale i na to, že stopy neomylně vedou k plzeňským právům.

Aby ovšem nebyla nějaká mýlka: k těm reformovaným (a k jejich reformátorům).

Jen si zkuste představit, jak by se asi dílo o objemu tří až pěti velmi obsáhlých zahraničních občanských zákoníků (a zhruba čtyřikrát rozsáhlejší než ten náš nynější), sepsané staročeštinou, které dnes rozumí jen málokdo, a obsahující spoustu na první pohled zbytečných (podle § 608 běží lhůta v časových jednotkách kratších než den od začátku do konce, jakpak by asi běžela bez toho paragrafu?), ba i nesmyslných ustanovení (vyberte si z oněch více než 3000 paragrafů opravdu nesmyslný nějakým zaručeným způsobem, třeba namátkou) prosazovalo, kdyby se o to pokoušel nějaký obyčejný hejhula?

Co kdyby přišel nějaký tuctový trouba s nápadem uzákonit, že Vás po novém roce smí četníci mlátit jen za rohem (protože podle § 8 nového kodexu jen zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany)? Kdyby nějaký docela obyčejný blb navrhoval, že jeho tři tisícovky paragrafů nemusíte číst, ovšem jen pokud splníte nesplnitelný úkol (najít smysl onoho zákona, neboť podle jeho § 2 odst. 2 se slov zákona nelze dovolávat proti jeho smyslu)? Kolik by Vám asi zaplatili za nápad, že musíte přestavět svůj dům, pokud po něm při dešti stéká voda na zem (protože podle § 1019 odst. 1 smí vlastník pozemku požadovat, aby soused upravil stavbu tak, aby z ní nestékala voda, ba dokonce nepadal sníh). Jak by pochodil řečník, který by zdůvodňoval, že si soused smí nechat Vašeho draze pořízeného, leč toho času prchajícího tygra, mývala, nosála, fretku či co, jakmile se zastavíte (protože zvíře se podle § 1047 odst. 2 nového kodexu stane zvířetem bez pána, pokud ho vlastník soustavně /!/ nestíhá, a zvíře bez pána si může přivlastnit každý)? Co by asi dostal (nebo spíš čím)?

Ale když jde o někoho, kdo se vnutil do vysoké akademické funkce za účelem provedení masivní očisty, hned i obyčejná (ba dokonce i neobyčejná) pitomost vypadá důvěryhodněji.

A kdo byli nejzuřivější prosazovatelé nového kodexu?

Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti (komentáře nejspíš netřeba).

Pán, který v neexistující funkci statutárního proděkana zkoušel vyhodit ze školy všechny studenty a stihl to u prvních asi čtyř set, který se proslavil názorem, že i řádně doručenou rezignaci lze kdykoli odvolat, ovšem jen za podmínky, že se mu to hodí, jakož i soustavně opakovaným provoláváním, že nebude-li po jeho, odejde do Olomouce (které mu ovšem olomoucká práva hanebně a podle zkazila tím, že ho tam nechtěli).

Dále pán, který v existující roli studijního proděkana přiznával, že se kolem nového občanského zákoníku taky trochu „ochomítá“ a z titulu své funkce radil studentům, co by asi tak měl „čerství absolvent“ dělat. Radil ovšem jen ve volném čase a zdarma, protože za peníze (neboli v pracovní době) nosil v batohu nedůvodná trestní oznámení na své předchůdce, případně donášel i jinak (než v batohu).

Pán, jehož disertaci jako jedinou Akreditační komise, tehdy ovšem ještě nepoučená a hlavně velmi neuvědomělá, označila jedinou z plzeňských práv jako hrubě nevyhovující, a který později v roli strategického proděkana měl tolik moudrosti, že radši neudělal nic strategického, ba ani jiného.

Notorický pan všenáměstek, který přijal funkci pátrače po rychlostudentech, když ji žádný právník nechtěl, ale dokonce i při zapojení svých proslavených výpočtů (podle nichž některý rok má 1260 dnů, viz univerzitní č.j. R-377–10, a jiný zas jen 39, viz univerzitní č.j. R-594–10, vždy podle toho, co se hodí) vyštrachal jen sedm hříšníků, z nichž ani jeden nebyl soudce, státní zástupce, notář, advokát, exekutor, starosta, primátor či vůbec politik, takže se to k prokázání politické a jiné protekce nakonec ani nedalo použít. Není ostatně moc jisté, zda vůbec šlo o hříšníky, protože pan vždynáměstek přednostně psal těm, jejichž adresu se nepodařilo zjistit. Není tudíž divu, že za tak bídný výsledek nedostal více než dva miliony.

A kdo dál?

Vlastně už nikdo.

Takže sami vidíte, že bylo třeba předstírat očistu a reformu v akademické sféře, aby je pustili do té vyšší, politické (kde i platy jsou pochopitelně vyšší, politické).

« Zpět