yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Občas neškodí si připomenout, co nám televize připomněla před pár dny:
Že se celkově nesympatičtí a prolhaní novináři nestydí skandalizovat učitele a dokonce i studenty spoustou z prstu vycucaných nesmyslných obvinění, a když se zjistí, že šlo o z prstu vycucané nesmysly, prostě pokračují v hanobení někoho dalšího, anebo třeba že nad školami dozírá a bdí nesympatická a zlá ženština, jejímž cílem je pronásledovat studenty a pokud možno i učitele a která si z této záliby udělala díky své vysoké úřednické funkci celkem výnosné řemeslo.
Taky to poznáváte?
Jistě, je to pohádka. Joanne Rowlingová napsala Harryho Pottera a Fénixův řád, kde se tohle všechno odehrává, už v roce 2003. Vydání knihy se sice trochu zdrželo, protože byla módně obviněna z plagiátorství, ale s ohledem na rok vydání nelze říci, že vy opisovala situaci na nejmenované vysoké škole kdesi na dalekém a toho času lehce divokém Západě.
Může být samozřejmě otázkou, zda nejmenovaná paní komisařka po přečtení překladu Fénixova řádu (pochopitelně do ruštiny) nepodlehla vábení zinscenovat velké představení (aby nemohla být obviněna z plagiátorství, zaměnila sice jména, ale základní idea zlé profesorky zůstala stejná), ovšem vzhledem k nepochopení, jehož se jí dostalo (spousta lidí nepochopila, že jde o dramatizaci čarodějnického románu a mylně se domnívala, že by to mohla být i pravda), se dnes už asi pravdu nedozvíme.
Nicméně jde o verzi mnohem pravděpodobnější, než že Joan Rowlingovou v roce 2003 posedl věštecký duch a celkem přesně předpověděla, co se odehraje o pár let později, pravda, někde úplně jinde.
Samozřejmě, v románu, případně i filmu, jsou scény, jež realitě neodpovídají (kde tedy nezapracoval věštecký duch, ale pouhá fantazie).
Například když bradavický školník (pan Filch) přitlouká na zeď nesmyslné předpisy a nařízení. To pochopitelně naší radostné realitě neodpovídá. Jednak by Bradavice neměly dost zdí, kdyby se na ně měly přitlouci všechny nesmyslné předpisy obsažené v našem moderně feudálním občanském zákoníku. Kromě toho pan Filch sice taky vedl věčnou válku proti nenáviděnému studentstvu a miloval jeho všestranné trestání, podobně jako tvůrci našich nesmyslných předpisů v dobách svého akademického působení, ale jinak to byl přece takový celkem sympatický fešák, samozřejmě v porovnání s našimi tvůrci. A potom, nesmysly páně Filchovy nejsou ani zdaleka tak sofistikované jako ty, s nimiž máme tu čest my.
Před nějakou dobou jsem si dovolil upozornit, že v divoké Venezuele řádí gang, který zcela nezákonně na ulici stříhá ženy a dívky a krade jim vlasy (jež pak draze prodává na paruky a příčesky).
Taková nezákonnost se u nás rozhodně stát nemůže, neboť podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku se má za to, že souhlas k oddělení části těla, jež se znovu obnoví, byl udělen (u nás tudíž nemůže k žádné nezákonnosti dojít, ostříhají Vás totiž v souladu se zákonem). Tak mne jen napadlo, zda v té Venezuele nestříhala parta českých turistů, jež propadla nezřízené nostalgii (původně přece pojímané jako chorobný stesk po domově).