Noticka

Tyto stránky jsou samozřejmě věnovány tomu, že stovky a tisíce absolventů i studentů plzeňských práv byly nedůvodně a nevinně pomluveny, stejně jako odhalováním nesmyslů, kterými byli pomluveni prazvláštní partou pit-, hm, pit-, hm, pitoreskních postav.

Jen na okraj, jejich cesta za úspěchem, penězi a kariérou, ke které vykročili podivnou pomlouvací metodou, je klasickou ilustrací cimrmanovského pohádkového „jak chudák do ještě větší nouze přišel.“ Protože se přece jen pohybujeme na akademické půdě, chápeme samozřejmě všechno duševně, takže i onu chudobu. Pohádkové bytosti se občas objevují i v běžném životě: ježibaby, ježidědci, a Bůh ví, jaké ještě, posuďte sami, zda je Plzeň výjimkou.

Každý pořádný boxer ovšem ví, že první rána musí být pořádná, a toto moudro kupodivu dorazilo i k osobám boxerské intelektuální úrovně zdaleka nedosahujících, jde prostě o princip zcela univerzální.

Během předloňské osočovací akce, obvykle nazývané kauzou plzeňských práv, bylo tudíž původní vedení fakulty osočeno z kdečeho. Mě konkrétně kromě spousty jiných zločinů, o nichž jsem do té doby ani nezaslechl, bylo vytýkáno, že jsem napomohl tomu, aby poctivému zahraničnímu podnikateli bylo odcizeno hned celé golfové hřiště, za což naše republika v zahraniční arbitráži tvrdě zaplatí.

Tahle tvrzení byla stejně pravdivá, jako všechna ostatní (konec konců ony nároky uplatňoval jménem klienta věrný žák podivné existence vystupující urputně pod pseudonymem statutárního proděkana).

A protože ona tvrzení byla stejně pravdivá, jako ostatní osočení plzeňských učitelů, absolventů a studentů, můžeme si na facebookových stránkách dnešního pana ministra financí přečíst (nebo i v běžném denním tisku), že ve zmíněné mezinárodní arbitráži byl přijat definitivní a konečný rozhodčí nález, podle kterého jsou nároky za údajné ukradení golfového hřiště, jak jen to napsat co nejvýstižněji, kompletně a komplexně vycucané z prstu. Prostě ta tvrzení byla stejně pravdivá, jako všechna ostatní.

« Zpět