Nová verze

Pokrok prostě nezastavíš. Letošní horké léto přináší rychlostudenty verze 2012. Jen ještě vědět, kdo to je a proč?

Naposledy jsme si sice nepsali o pokřikujících dementech, ale o dementujících křiklounech (mnohým z Vás prý rozdíl uniká), hlavně však o rozdílech mezi Jeronýmem a Hynkem. Neboť na Jeronýma (v roce 2010) předsedkyně jedné nejmenované akční občanské komise prohlašovala, že dá ruku do ohně za perfektně a definitivně zreformovaná plzeňská práva, zatímco letos na Hynka se dala slyšet, že je to škola ohavná a nenapravitelná.

Doba však naštěstí přináší zajímavější věci, nežli nepřetržité zcela zásadní změny názorů jedné starší paní.

Je totiž například pravda, že díky tomu, že dvojitý exministr nespravedlnosti, který proslul odvoláváním všech, jež do nějakých významnějších funkcí sám jmenoval, byl pro změnu znovu vyhozen z vlády, se nám mnohé zdánlivě jasné věci zase zamotaly.

Poslanec, který byl jedním z možných, leč zjevně neúspěšných, kandidátů na náhle uvolněný post, byl totiž promptně označen za rychlostudenta, ačkoli studoval na stejné (plzeňské) právnické fakultě jako pan dvojitý exministr, a to, pozor, stejně dlouho.

Takže se buď ukázalo, že i pan dvojitý exministr byl ve skutečnosti hanebný rychlostudent, nebo jsme pokročili v matematických aspektech plzeňského třeštění k nové geniální nerovnosti: pět se v Plzni nerovná pěti (neboť pan tuplovaný exministr studoval standardně a transparentně celých pět let, zatímco jeho poslanecký kolega trestuhodně studoval, považte, pouhých pět let!).

Dosud jsme žili v laické představě, že odporným rychlostudentem je ten, kdo si nějak zkracoval studium.

Tak třeba ohavný právnický rychlostudent Mikuláš Koperník (jemuž nepolehčuje ani to, že se posléze proslavil v poněkud jiném oboru, nežli v právu), neméně hanebný rychlostudent práv svatý Jan Nepomucký, anebo ještě o něco rychlejší Casanova, o králi rychlostudentů Janu Amosu Komenském ani nemluvě (aspoň, že se svými dvěma vysokými školami za pouhé tři roky nebyl právník). Klidně ovšem i takový Jaroslav Žák, který sám přiznal, že si své dlouhé studium zkracoval četbou rodokapsů pod lavicí.

Není potom divu, že neodhadl uvědomělé předchůdce dnešních připíječů paní komisní a studentských odrodilců vůbec a napsal o nich sice výstižně, leč nepříliš uctivě a pěkně, že jsouť i na straně studentské odporní zrádcové, kterým radost činí, když jest student nejen od tabule, ale i ze samotné školy vyhnán, takoví smrdutí pazhřivci jsou však studenty jen jakoby, když ve skutečnosti jsou to podivní zmetkové, označení student si nikterak nezasluhující. Navíc ještě připsal, že tyto podivné neúctyhodné bytosti mají největší radost, když se jiným studentům vytýkají nešvary, jichž se oni sami rovněž v hojné míře dopustili. Je ovšem pochopitelné, že byl jako osoba kazící mládež recesí oné možnosti kazit mládež výukou a psaním zbaven celkem neprodleně poté, co bylo naše školství zásadně reformováno podle pokrokových leninských principů.

Ať si mnozí, kteří s námi nesouhlasí, říkají, co chtějí, bylo naléhavě třeba zásadních reforem toho prohnilého školského systému, který nutně potřeboval výměnu vedoucích kádrů za nové, řádně uvědomělé, ale také výměnu otupělé masy studentů zhlouplých dosavadními stojatými vodami univerzitními za studenty aktivní, kteří se nebudou bát směle souhlasit s novými představiteli a jejich myšlenkami a nebudou váhat oznamovat nešvary, reformám bránící. Prostě bylo třeba vzpruhy nové krve, třeba i za cenu vylití nějaké krve staré (už jsme si připomínali, že tato zlatá reformní slova zazněla na pražské právnické fakultě při konferenci o geniálních Stalinových statích o marxismu v jazykovědě, konané 6. června 1951).

Anebo jsme možná dospěli k novému vymezení odporného rychlostudenství, kdy odporným rychlostudentem není jen ten, kdo si nějak (třeba legálně) zkracoval studium, ale hlavně ten, kdo zastává jiný názor, nežli paní komisní, pan dvojitý exministr a všichni jejich blízcí (všichni tři).

« Zpět