Novinka

Konečně. Vánoce jsou svátky, kdy k sobě mají lidé blízko, kdy jsou k sobě slušní, svátky srdcí a svátky duší, a když navíc celou naši společnost a s ní celý svět na smutnou chvíli zastaví odchod někoho, koho si celý svět vážil, pak je jen logické, že lidé si říkají a hlavně chtějí slyšet něco milého, něco povznášejícího a něco utěšujícího, navíc od někoho, kdo je k nim slušný a koho si váží.

Potom by se ovšem předem pečlivě připravené účesy pana mediálního ministra (naštěstí zatím známe jen jednoho), pevně rozhodnutého nás oblažovat svým luzným zjevem nepřetržitě i o vánocích, jakož i jeho nohsledů, například dřívějších proděkanů (studijního, případně dalších), mohly ukázat poněkud marnou investicí.

Skoro to tak už vypadalo. Celé vánoce jsme nečetli nic nového o občanském zákoníku. Příležitostí přitom bylo bezpočet. Například jsme se mohli dozvědět, že příští rok už nebudeme muset pasivně čekat na Ježíška, ale budeme si ho moci chytit sami, klidně i v předstihu.

Nový občanský zákoník totiž rozdělí věci na hmotné a nehmotné, přičemž věcí bude vše, co je od člověka odlišné, a věci, které nikomu nepatří (a to i věci nehmotné) si může přisvojit každý. Jen aby se příští rok Ježíšek, coby nově věc nehmotná, radši našim zeměpisným šířkám nevyhnul ve snaze uniknout všeobecnému honu (neboli snaze všech dárkůchtivých si Ježíška, jakožto nehmotnou věc nepatřící nikomu, v souladu s novým občanským zákoníkem přivlastnit).

Dokonce i onen pán, který nám ze staré němčiny do ještě starší češtiny přeložil většinu paragrafů nového občanského zákoníku, se dostal do novin jen tím, že fundovaně pohovořil o tom, že o pojmenování ulic rozhodují obecní zastupitelstva. Nejenže se musel snížit k pravdě, protože tak to skutečně je, ale navíc se musel snížit k něčemu, co patří do správního práva a nemá nic společného s právem občanským. I když, někteří z Vás si jistě vzpomenou, že před dvěma lety žaloval Akreditační komisi, že jeho občanský zákoník nemá nic společného s občanským právem (což je ovšem taky pravda), takže nemůže být považován za výsledek bádání v oboru občanského práva.

Pan ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti (podle zatím ještě menšinového názoru pana Okamury ministr nespravedlnosti) se sice pokusil prorazit s názorem, že kondolence nejspíš není trestný čin, který ovšem zaujal tak málo lidí, že jej během odpoledne se skálopevnou zásadovostí změnil na názor, že kondolence nejspíš trestným činem je.

Blahé paměti už pan Voltaire komusi řekl, že sice hluboce nesouhlasí s tím, co dotyčný říká, ale bude až do poslední kapky krve hájit jeho právo to říkat. Voltaire byl ovšem právník, takže tu oproti panu ministrovi vidíte onen zcela zásadní rozdíl, Voltaire byl totiž právník vystudovaný u jezuitů. Navíc si myslel takové podivnosti, jako že by pan ministr kmotrovské spravedlnosti (podle novin ovšem) měl stále zarytě mlčet. Tajemství úspěchu, řekl totiž Voltaire, je nemluvit o tom, o čem nic nevíte.

Konec konců, Voltaire si dělal legraci z mocných tak dlouho, až skončil ve vyhnanství a dvakrát i v Bastile (v roce 1717 a v roce 1726), kde si dokonce (v roce 1717) vymyslel pseudonym Voltaire (uznejte sami, že pseudonym statutární proděkan, který taky označuje něco, co neexistuje, je daleko pěknější, takže pokrok je prostě vidět).

Ovšem, zatímco o zamilovaných, jak se praví v písni, už Goethe psal, Voltaire prorocky psal reformách pana ministra oné podle novin kmotrovské spravedlnosti, minimálně o těch, jež realizoval na plzeňských právech. Tito reformátoři, napsal totiž Voltaire, jsou duševně nemocní, které mrzí, že se všichni cítí dobře.

Voltaire nevoltaire, pan ministr nezaujal dokonce ani s překrásnou výmluvou (dnes na Aktuálně.cz), že za švýcarské miliardy nemůže, protože Švýcaři lstivě informovali Ministerstvo spravedlosti, ale nikoli jeho.

Na první pozici na spřátelené televizi se vyhrabal (byť nakrátko) teprve zprávou, že navrhuje zřídit registr přestupků. A tento svůj skvělý nápad rozvíjel a rozvíjí za tichého a obdivného úžasu přihlížejících. Je to opravdu dobrý nápad, a všichni jsme moc rádi, že na něj pan ministr přišel. Komu čest, tomu čest, uznale smekněme: opravdu vymyslel, ba přímo objevil, konečně něco důležitého. Takovým objevem se může po právu chlubit, a je s podivem, že něco tak moudrého nenapadlo někoho už dřív.

Ostatně, posuďte sami, protože pak páně ministrovo myšlenkové prvenství lépe vynikne: Týden.cz 13.9.2011 nebo Ihned.cz už 25.6.2011 napsaly divnou věc (cituji pro jistotu doslova): Řápková chce registr přestupků jako Gross (a také Langer). Co víc, na stránkách ODS se něco takového psalo už 25.2. 2011. Není to šlendrián, že to někdo včas nesmazal (pardon, neaktualizoval)?

« Zpět