Novinková

Novinek bylo přes víkend opravdu dost, a tak radši začneme z úplně jiné bečky.

Protože se z hnízda ptáků novopečenců bohužel celkem nepřetržitě line stále stejný (okamžik napětí, copak se to asi tak z různých doupat, děr a nor může do širého okolí linout:) právnický balast, stane se občas, že z té přemíry urážlivých nesmyslů i adresáti hanlivých dopisových bomb zvolna otupí, nebo daleko spíše u vědomí své masivní morální a odborné převahy prostě usnou na vavřínech (což ovšem není nic pohodlného a pěkně to píchá). A tak se spokojeně zdvořile zdraví, div si přitom hlavy neukroutí, neboť právníci, jak známo, se dnes na počest novopečenců zdraví nevěřícným kroucením hlavou.

Užasle kroutí hlavou nad tím, že si někdo, kdo tvrdí, že umí docela obstojně číst (pokud si to ovšem nevymyslel), může myslet, že na studium se vztahuje správní řád (když zákon o vysokých školách říká, že ne), že diplom není rozhodnutí vydané ve formě dokladu (když zákon říká, že je), ale osvědčení (když zákon říká, že není) a zapomínají, že mezi převratné objevy odebíračského hnutí kromě, hm, velmi svérázných početních operací, patří i odporný delikt bordelu v knihovně. Samozřejmě už víme, že se ho kupodivu nedopouští zlotřilý knihovník bordelář, ba ani zlovolná paní katedra, pokud různá veledíla do knihovny nedodala, ale vždy jen a jen studenti, kteří se hanebně a trestuhodně provinili tím, že například posudky na jejich práce kdosi docela jiný kdysi v předchozích dvou desetiletích kdesi zabordelil.

Ale, jak jinak, zase už ouha.

V naší zemi totiž existují různé prapodivné předpisy. Teď nemám na mysli, že zákonodárci v rychlé a zběsilé legislativní honičce zapomněli formálně zrušit třeba dekret o vyloučení almužen z exekuce (dekret dvorské kanceláře č.1002/1789 Sbírky zákonů soudních), takže se prožluklý dlužník může před exekutorem nakrucovat s diamantovou almužnou, nebo že formálně pořád ještě podle omylem nezrušeného zákona o přímých daních z roku 1927 platí, že v pochybnostech má pravdu muž. Mám na mysli předpisy daleko novější, z hlediska korektního a transparentního přístupu k bývalým spolužákům (ve zkratce: udávání) však ještě nepochopitelnější.

Tak jakýsi vysoce podezřelý zákon o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb.) nám v nekorektním a jistě i netransparentním ustanovení § 20 odst. 1 ukládá provést likvidaci osobních údajů, jakmile bylo dosaženo účelu, pro který jsme je získali. Česky řečeno, ten posudek, ve kterém se píše, že Vaše diplomová či jiná práce je snůškou úděsných blábolů, která je dobrá leda na podpal či jiné účely, o nichž se ve slušné společnosti nahlas nehovoří, obsahuje Vaše osobní údaje (ledaže by se posuzovatelé zpětně inspirovali páně exnáměstskovskými objevy a psali posudky na ryze anonymní práci, např.: předložená práce jakéhosi tvora je sepsána papíru A4 a pojednává o jakémsi, v této práci vymezeném tématu…), takže je po obhajobě potřeba ho nechat sežrat v drtiči, případně ho sežrat osobně (mývalice Matylda tentokrát své služby rozhodně nenabízí, protože papír je sice kalorický, ale jinak celkem bez chuti, a tiskařská čerň hnusně nahořklá, s tučnými pavouky chuťově zcela nesrovnatelná).

Skromně se totiž domnívám, že po obhajobě je účelu diplomové práce a posudků, jimiž byla hodnocena, dosaženo. A tak podle zákona osobní údaje mají být likvidovány (ale třeba i vráceny tomu, koho se týkají).

Zákon o vysokých školách v § 88 odst. 3 stanoví, které údaje (o posudcích ani diplomkách ani slůvko) jsou součástí tzv. matriky studentů, a ty potom, spolu s doklady, jež je dokládají, musí být podle § 88 odst. 4 zákona o vysokých školách archivovány.

Studenti se tedy sice zcela jistě ohavně provinili bordelem v knihovně, i kdyby do ní nikdy v životě ani nevkročili, ale úplně jinak, než by si kdo myslel. Provinili se totiž tím, že tam jejich práce a posudky na jejich práce jsou. Takže nyní mohou novopečenci znovu pročísnout kůži na čele, hrdě vysunout samým hrdým vysunováním již notně ošoupaný pysk, rozkročit se na schodech a podle vlastního výběru znectít hned tisíce dalších bývalých spolužáků, jejichž práce a posudky na ně se kdesi nezákonně dochovaly. Však pan děkan moc dobře věděl, proč nereagoval na mediální výzvy, aby ukázal vlastní rigorozní a diplomovou práci. Ještě by si snad někdo mohl myslet, že v rozporu se zákonem existuje.

P.S. Kmen, který roztíráním exkrementů uctívá své vedlejší bohy, není kanadský, ale opravdu kanacký (kmen tichomořských Kanaků).

« Zpět