Novopečené ráno

Nebojte se, nehodlám vypouštět nekorektní informace o nejrůznějších ranních, ryze soukromých radovánkách, rozhodně ne. Jen mne, stále mírně disgustovaného opakováním ohavné historie Teplých bran, napadlo, jaké asi ranní úvahy se nesou prázdnotou některých hlav?

To dnes máme opravdu pěkné ráno! Tak komu dnes ublížíme? Vylosujeme si ho pro změnu? Nebo zase jen natáhneme ruku ke starému dobrému pytlíku se jmény pečlivě vybranými už loni (podle pana náměstka/exnáměstka kupodivu dokonce už před dvěma roky, jen si vzpomeňte, jak za bohatýrských časů zahajování správního řízení sprostým anonymem, na čaji s věštkyní, nebo že by šéfkou Akreditační komise?, a studenty prohlašoval, že „to“ připravovali celé dva roky a ten starý trouba to nakonec ani nepodepsal).

Jak že se to ptala ta nešťastná televizní reportérka jednoho z mých trvale zostouzených kolegů? Co myslíte, jak dlouho sem ještě budeme muset? Sice stále platí: nevěřte politikům a jejich novinářům, ale politici toho nedbají a chudáci jejich novináři musí běhat nekonečně pořád dokola kolem nesmyslů, o nichž se politici mylně domnívají, že by mohly někoho zajímat, když jim samotným se zdají tak zajímavé. Ostatně posuďte sami, například dva pánové, jeden s batohem, druhý s vlasy, jdou ke dveřím, to je přece úžasný záběr, který jen díky nepřejícnosti některých podivínů dávno neobletěl celý svět a nebyl po zásluze odměněn nejrůznějšími cenami. Nebo jiný záběr: nový šéf stojí na schodech. Ne jako já, starý lump, já jsem byl natočen, jak po nich jdu (asi jen trapným omylem zaznamenali, jak jdu nahoru), ale on na nich korektně a transparentně stojí. O to byste přece ani Vy nechtěli diváky připravit.

A tak se budeme těšit na hlavní zprávy, které nám prozradí, kolik dopisů stačí novopečený šéf podepsat dneska (veřejně přiznal, že jen podpisuje, ale nečte, na to má proděkana, takže mne to tempo podpisů přece jen trošku zaráží) a jakým novátorským způsobem je budou doručovat panu rektorovi nebo bůhvíkam. Právní význam je samozřejmě pořád stejný, kdyby je rovnou spláchli, mělo by to zase stejný právní význam (totiž žádný), ale nebylo by to zdaleka tak zajímavé a taky, kdo by Vám za splachování platil milion? (pokud by se takový trouba snad našel, rád bych upozornil, že i mývalové umí splachovat a rádi by si přivydělali, klidně i takovou prostou a nenáročnou činností). Když však s produktem vhodným ke spláchnutí naložíte jinak, například ho někam pošlete, nějaký ten velkorysý tvor, který Vám za to dá bídnou tisícovku na hodinu z veřejného rozpočtu, se určitě najde.

Už jsem psal, že by bylo nejlepší, kdyby se ti, kdo se tak toužebně snaží dostat jiným za záda, aby mohli zopakovat špinavý trik z Teplých bran (jak víme, řecky Thermopylae), sami se svými dopisy vydali na pošťáckou výpravu. Jejich dopisy by stejně neměly žádný právní význam, byla by to pořád stejná blbost, ale aspoň bychom mohli na jejich pozadí sledovat krásnou českou krajinu a nebyla by to taková otrava, jako když stojí před zdí.

Navíc by to mohlo mít hudební i doprovod, protože na celou dlouhou cestu by jim snad samomluva nevydržela. I my bychom si s nimi mohli zapět u obrazovky nějakou lidovku, třeba variaci na téma písně, která mne vždy zachraňovala před špatnou známkou ze zpěvu:

Šel tudy, nes bludy, ani nezapískal, bodejž mu tu hubu rarášek roztřískal…

« Zpět