Novoty

Mnozí z Vás nechápou, proč prosazovatelé nového občanského zákoníku prostě nepředložili rovnou obecný občanský zákoník z roku 1811? Když nic jiného, je přece o polovinu kratší. Kdyby to udělali, měli by navíc rozhodně snazší, pohodlnější a jistě i příjemnější život pod zvláštní ochranou nejen statného ošetřovatele, ale i pod zvláštní ochranou zákona.

Podle § 21 občanského zákoníku z roku 1811 jsou pod zvláštní ochranou zákona (mimo jiné) zuřiví, šílení a blbí, se zřetelem k § 275 pak hluchoněmí, kteří jsou současně blbí. Jen nevím, zda sem patří i ti, kteří jsou hluší k hlasu rozumu a k rozumným argumentům?

Na druhé straně ovšem rozhodně nelze říci, že by nový občanský zákoník byl jen do starší verze češtiny přeložený zákoník z roku 1811. Sice zřejmě jen opomenutím, ale přece jen, nebyla převzata některá ustanovení plně odpovídající duchu nového zákona a hlavně duši jeho tvůrců, třeba § 131 zákoníku z roku 1811.

Podle tohoto ustanovení rabíni a jiní učitelé náboženství, kteří řádně nevedou knihy, buďtež stiženi přiměřeným trestem tělesným.

Samozřejmě, po určité úpravě (vynechali rabíny, náboženství, vedlejší větu „kteří řádně nevedou knihy“ a popřípadě i slůvko „tělesným“) tuto cennou zásadu bývalí novopečenci vtělili aspoň do své filozofie i každodenní praxe, vyjadřující hlubokou úctu ke všemu ostatnímu učitelstvu.

Mezi novým a starým občanským zákoníkem navíc najdeme i řadu dalších významných odlišností. Posuďte ostatně sami ten zásadní rozdíl na několika příkladech:

Právo pastvy se nevztahuje „na prasata a drůbež,“ stanoví moderní, aktuální současný občanský zákoník (v § 1270 odst. 1), a také jsou z pastvy vyloučena zvířata nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí, zatímco podle archaického zákoníku z doby před dvěma sty roky se právo pastvy nevztahuje „na vepře a drůbež“ (§ 499), přičemž z pastvy je vyloučen dobytek nečistý, nemocný nebo cizí.

Zatímco současný zákon například moderně stanoví, že ke zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon, zákoník z roku 1811 zastarale praví (v § 10), že „ke zvyklostem lze hledět jen v případech, ve kterých se jich zákon dovolává.“

Vidíte ty podstatné rozdíly?

Že se novopečenci razantně přiklonili ke své modifikaci konsensuální teorie pravdy, podle které je pravdou to, na čem se sami dohodnou, nám ovšem vysvětluje mnohé jevy, jež by jinak svědčily o tak nezvyklé pitomosti svých autorů, až by to bylo i v případě bývalých novopečenců překvapující.

Zarazila by nás totiž dozajista například nezvyklá, hm, podivnost tvrzení, že nový občanský zákoník konečně překonává totalitní právní úpravu.

Tak třeba věci, které jejich vlastník nechce, a proto je opustil, připadaly za totality státu. V diskusích nad návrhem zákona č. 359/2005 Sb. (podle kterého opuštěné věci už nepřipadají státu, ale obci) se argumentovalo i tím, že změnou subjektu oprávněného přisvojit si opuštěnou věc ze státu na obec jsou překonány poslední zbytky totalitního práva.

To se ale v roce 2005 opravdu těžce spletli. Zbytky totalitního práva přece byly překonány až novým občanským zákoníkem, který překonal zbytky totalitního práva hlavně tím, že subjektem oprávněným přisvojit si opuštěnou věc už nebude obec (jako za totality, vzniklé v roce 2005!), ale (pozor:) stát (zřejmě jako za demokracie, vzniklé v roce 1948).

Autoři nového občanského zákoníku se ovšem nemohou inspirovat vším, co je v občanském zákoníku z roku 1811 napsáno. Některé věci jsou prostě dávno a definitivně překonané.

Co že to třeba napsal císař pán do patentu, jímž schválil občanský zákoník z roku 1811? Občanské zákony mají být napsány ve srozumitelném jazyce. No uznejte sami, tahle zásada už je totálně překonaná.

Konsensuální teorie jinak slaví úspěchy široko daleko. Například na pražském vrchním státním zastupitelství se odvolává z funkcí za špatnou komunikaci se Švýcarskem. Co na tom, že ji podle pokynu Nejvyššího státního zástupce č. 1/2011 mělo vést Nejvyšší státní zastupitelství?

« Zpět