Nový produkt?

V souvislosti s novým občanským zákoníkem se naléhavě klade otázka, zda toho opravdu máme zapotřebí. Tedy onoho nového produktu.

Cokoli můžete komukoli darovat s podmínkou, že Vás přežije (darování pro případ smrti upravuje § 2063 nového občanského zákoníku).

Mnozí se však až nechutně hnidopišsky ptají, jaký je vlastně rozdíl mezi darováním pro případ smrti a odkazem?

Přece hluboký a především zásadní: odkazem se totiž podle § 1594 odst. 1 nového kodexu pro případ smrti nařizuje vydat nějakou věc, tedy něco, někomu (jehož zákon trefně označuje jako odkazovníka). Takže ten hluboký, ba přímo propastný rozdíl sami dobře vidíte: darováním pro případ smrti něco někomu dáte pro případ své smrti, zatímco odkazem něco někomu dáte pro případ své smrti. Kdybyste onen zásadní rozdíl snad náhodou neviděli, občanský zákoník Vás na něj výslovně upozorní. A to v zájmu větší stručnosti a přehlednosti hned dvakrát.

Darování pro případ smrti se totiž, ejhle, posuzuje jako odkaz (jak moudře praví již citovaný § 2063 a pro jistotu ještě i § 1594 odst. 2).

Krom toho člověk, který není způsobilý k tomu, aby mohl sepsat závěť, například proto, že je hloupý nebo notorický (ne ovšem notorický exministr, například kmotrovské spravedlnosti, či notorická předsedkyně, ale notorický opilec, což je opět velký rozdíl) může odkazovat jen předměty malé hodnoty (§ 1595), zatímco dárce, který není dostatečně způsobilý, například proto, že je hloupý nebo notorický, může darovat, a to i pro případ své smrti, jen předměty malé hodnoty. Takže rozdíl vskutku zjevný.

Vzpomeňte, že podle skvělého výpočtu jednoho notorického exnáměstka je 1,7 roku dobou od 16. června 2003 do 25.5.2005 (univerzitní č.j. R-599–10), zatímco podle univezitního č,j, R-600–10 od 29.8.2003 do 25.5.2005 logicky uběhla doba úplně jiná, pochopitelně naprosto odlišná, konkrétně: 1,7 roku.

Jiné situace jsou dokonce ještě zřejmější.

Zkuste si v slunném podvečeru představit nepříjemnou situaci, kdy jste pracně získali dotaci na dům, který jste si na pozemku postavili s tím, že v něm budete pět či deset let cosi bohulibého konat (milujte se a množte se, nabízí se Boží výzva zachycená i v bibli, leč nějakým nedopatřením na tuto bohulibou činnost dotace dosud vypisovány nebyly) hlavně však že ho budete těch pět či deset let mít. Dům Vám ovšem shoří, takže lhůtu nemůžete dodržet. Na spáleništi byste se sice mohli milovat a množit, ale většina dotovaných činností je zde neproveditelná, hlavně však dům, který lehl popelem, prostě nemůžete mít (dům, který neexistuje, nemůžete vlastnit). Dotaci tedy vrátit musíte, ale zaplatí Vám to pojišťovna. Smutný příběh.

Co ale když Vám dům, který jste si na svém pozemku postavili, neshoří?

Prvním lednem letošního roku Vám dům zmizel z katastru i všech právních vztahů, neb se stal součástí pozemku, protože podle § 506 odst. 1 součást pozemku jsou i stavby na něm zřízené. V této souvislosti stojí za připomenutí skvělá jazyková úroveň nového zákoníku, projevující se právě v citovaném paragrafu, který praví, že součástí pozemku je(!) stavby na něm zřízené a jiná zařízení. A jak je to dál: lhůtu nemůžete dodržet, neboť dům, který neexistuje, nemůžete vlastnit. Protože proti novému občanskému zákoníku se pojistit nedá (zatím takový produkt žádná pojišťovna nenabízí), musíte dotaci samozřejmě vrátit.

Příběh s výjimečně šťastným koncem: dotaci sice musíte vrátit a pojistit se prostě nemůžete, ale můžete si užívat nezměrné štěstí, jak moudré zákony u nás platí.

« Zpět