Nutrie a tradice,

případně naopak.

Žijeme v tajemném světě záhad, a nemusíme ani za ranního kuropění potkat UFO, abychom nacházeli všude kolem sebe neřešitelné záhady.

Občanský zákoník například v ustanovení § 2552 odst. 1 ukládá, aby zavazadlo cestujícího bylo přepravováno buď s ním, anebo odděleně. Taky Vás mrazí lepkavým děsem, jak bychom dopadli, kdyby nebylo úžasné prozíravosti tvůrců našeho kodexu? Jak asi by se zavazadlo přepravovalo, kdyby nebylo nutno ho přepravovat spolu s cestujícím anebo odděleně? Jak by mohlo zavazadlo cestovat jinak nežli společně s cestujícím anebo samotné? Taky si uvědomujete svou duševní malost, že Vás žádná třetí možnost nenapadá? Ale v zákoně přece nemohou být zbytečná ustanovení a nadbytečné pitomosti, takže třetí možnost prostě existovat musí!

Onačejší záhadou je jedna už kdysi zmíněná. Pročpak zrovna v dnešní všelijakou korektností nebývale posedlé době jsou z ničeho nic diskriminováni právě chromí? Aneb pročpak člověk, který může chodit, může odkázat svůj majetek nebo jeho část nemocnici, lékaři, sestřičce, nebo i blázinci, kde se léčil, a člověk, který nemůže chodit, nemůže ani odkazovat?

Podle § 1493 občanského zákoníku totiž ten, kdo pobývá v nemocnici, blázinci či podobném zařízení nesmí jeho zaměstnancům ani oné instituci odkázat nic ze svého majetku, leda když o tom pořídí veřejnou listinu (notářský zápis). To však neplatí, pokud sice závěť nepořídil notářským zápisem, ale mohl by to bez obtíží udělat (neboli: pokud může chodit).

Co vedlo naše zákonodárce, přesněji tvůrce návrhu, který ani zákonodárci v rámci schvalovacího procesu (a zřejmě ani jindy) nezvládli přečíst, aby zcela popřeli zásady platné v Texasu a zatrhli rázně slepicím jejich zvrhlé choutky? Zákony státu Texas totiž mimo jiné zakazují lidem sex se slepicemi, zatímco obráceně je to povoleno (zvláštní představa!), protože slepice je věc a té nelze nic nařizovat. Jenže podle našeho občanského zákoníku přece už slepice věcí není.

Policie v Connecticutu smí zastavit každého, kdo jede po silnici rychleji, než 80 mil za hodinu (cca 129 km/h), včetně cyklistů, na což mnozí naši cyklisté hledí s němou závistí. Jenže jak by se v Connecticutu, ba i všude kolem, dokonce široko daleko kolem, kroutili, kdyby tam měli naše kodexové tvůrce a komisařky na jejich podporu?

Vždyť tam mají třetí nejstarší americkou univerzitu (Yale, resp. Yaleovu univerzitu), na které za pouhé tři roky (1970–1973) vystudovala práva jakási Hillary Clintonová, stejně jako její spolužák a manžel Bill. Jak hluboce mrzet musí nejmenovaného pana Donalda, že nemá ve svém týmu osobnosti podobné našim exministrům a exkomisařkám, jimž je důvěrně známo, že udávání sice není nic moc, avšak řádně oznamovat se musí. V čemž má naše krásná země slavnou tradici.

Jiné tradice jsou tu naopak od toho, abychom se s nimi zásadně rozcházeli a s některými tradicemi proto současnost nekompromisně zúčtovala.

Vítězný bojovník minulosti například sežral srdce poraženého nepřítele, případně i to ostatní. S tím je ovšem konec, jak dobře vědí ti, kdo pěstují nutrie na maso. Nutrie totiž byly prohlášeny za nepřítele Evropské unie, takže s jejich pěstováním, a tedy i následným pojídáním, je konec.

« Zpět