O budoucnosti

Budoucnost, jež na nás kdesi za rohem čeká, může, ale také vůbec nemusí být růžová. Tak například svět věcí, který nás obklopuje, je dnes relativně účelně a rozumně roztříděn, a to i z právního hlediska. Rozlišujeme třeba věci, které se dají sníst, vypít nebo spálit (třeba benzín nebo pivo, respektive obráceně) a kterým říkáme spotřebitelné nebo zuživatelné, od věcí, jež se užíváním sice mohou opotřebovávat, ale nespotřebovávají se (auto se při jízdě může celkem dost opotřebovat, ale obvykle ho cestou nesníme). Dnešní občanský zákoník s tímto dělením počítá, protože třeba vypůjčit si nebo dát do nájmu lze jen věc nezuživatelnou (nespotřebitelnou). Výpůjčka i nájem totiž předpokládají po určité době obvyklého užívání věci její vrácení. A zkuste někomu vypít pivo a potom mu ho poctivě vrátit.

Jenže podle § 477 návrhu nového občanského zákoníku mají být zuživatelné i věci náležející ke skladu, pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány jednotlivě. Nemyslím si sice, že po přijetí návrhu nového občanského zákoníku bychom povinně žvýkali kleště, kladívka, dláta nebo boty jen proto, že jsou ze skladu prodávány jednotlivě. Ale asi byste dost nepřívětivě bručeli na někoho, kdo by Vám zcela po právu odmítal půjčit kladivo, protože byste mu ho podle nového zákona mohli, ba snad i měli, sníst.

Málokomu z nás by se nějak zvlášť chtělo počítat, že na zimu bude potřebovat 444 555 666 kusů uhlí, aby si mohl topit a netrpěl zimou. Proto dnes dělíme z právního hlediska věci na určené podle druhu nebo také zastupitelné (jako obilí, benzín, uhlí, peníze) a věci zvláštní, nezastupitelné (např. obraz, osobní automobil, pozemek). Podstatou je, zda jednu věc můžeme bez dalšího nahradit jinou. Půjčí -li si někdo od kolegy litr benzínu do auta, nebo dvacet korun, pak mu nebude vracet stejný litr benzínu anebo stejnou dvacetikorunu, protože jinak by asi nemělo moc smyslu si je půjčovat, ale vrátí jiný litr benzínu a jinou dvacetikorunu, nebo dokonce čtyři pětikoruny, případně deset dvoukorun a tak dál.

Pokud by nám však zlý a zlomyslný osud skutečně nadělil nový občanský zákoník, platilo by podle jeho § 1040, že vlastnické právo k věcem druhově určeným se nabývá nejdříve okamžikem, kdy lze věc určit dostatečným odlišením od jiných věcí téhož druhu. Nejenže bychom potom museli na zimu opravdu kupovat oněch 444 555 666 kusů uhlí (že by nám nový zákoník jako bonus přinesl i konec měr a vah v Čechách?), ale ještě bychom museli každý navíc nějak označit, třeba podepsat, nebo moderněji vybavit čárkovým kódem. Pokud podobně jako já chováte drobné pěvce a tudíž jim kupujete zrní, vybavte se včas obzvlášť silnou lupou na podepisování či jiné odlišování každého kupovaného zrnka od ostatních. Jen aby mi chůvičky japonské (což je opravdu krásný mrňavý ptáček) nezašly hlady, než se mi povede spočítat, kolik zrnek pro ně budu potřebovat, a než je všechny nějak vhodně odliším od ostatních.

Pokračováním v nezvykle vyrovnané soutěži o nejhloupější paragraf v návrhu nového občanského zákoníku tedy znovu otvíráme otázku, co nás v budoucnu čeká, pokud nezvítězí rozum a cit, nebo aspoň rozum.

Kromě podobně moudře koncipovaných paragrafů by mnohé z Vás v takovém případě bohužel čekalo i souzení se svou univerzitou. V nedělním odpoledni jsem si dovolil Vás obtěžovat vzorem žaloby pro potřeby vyakčněných studentů. Dovolil jsem si také doporučit, aby postižení požádali soud, aby podle § 73 odst. 2 soudního řádu správního přiznal jejich žalobě odkladný účinek.

Takový požadavek by měl být odůvodněn. Asi takto: Podle čl. 28 odst. 1 platného Studijního a zkušebního řádu ZČU o ukončení studia pro nesplnění požadavku rozhodne děkan. Podle čl. 28 odst. 4 citovaného studijního a zkušebního řádu je dnem ukončení studia den, kdy rozhodnutí děkana nabyde právní moci. Podle názoru žalobce v dané věci nebylo vůbec rozhodnutí děkana vydáno, protože funkce děkana nebyla obsazena. Rozhodnutí bylo ve skutečnosti vydáno nezjistitelnou osobou, protože je vůbec nikdo nepodepsal. Ačkoli žádné rozhodnutí děkana nebylo vydáno, rektor žalované univerzity je přesto potvrdil. Proto hrozí bezprostřední následky takového nezákonného postupu, jako je vymazání žalobce z matriky studentů, anebo ztráta postavení studenta z hlediska státní sociální podpory a důchodového pojištění…

« Zpět