O čem už se nepíše (aneb zapomenutá proroctví)

Už je to docela dávno a tak ani my, na jejichž hlavu to mělo všechno spadnout, si hned nevzpomeneme na všechno.

Jedna postarší dáma prorokovala o tom, co všechno bude na plzeňských právech špatně a co se určitě zjistí, až to někdo přijde objektivně zkontrolovat (nakonec tím, kdo přišel, byla sice ona sama, takže po objektivitě ani památky, ale stejně nic nenašla). Naštěstí se záviděníhodnou schizofrenií neprorokovala jako úřednice (to by totiž mohla být popotahována, protože vynášení informací, které se někdo dozví při úřední činnosti, bylo a je trestným činem), ale jako politolog (ještěže různé válečné zločince nenapadlo bránit se tím, že své plány nevymýšleli jako diktátoři, ale například jako učitelé, vědci, malíři a podobně).

Byla vyřčena spousta proroctví, jež se ukázala nepravdivá a dokonce nesmyslná, jenže jakási pachuť z nich pořád zbývá. Připomeňme si proto, co všechno se také vymýšlelo, a co horšího, říkalo nahlas:

Ukrajinské máslo hustě omastilo ministerské hlavy, ať už původně zelené, nebo dnes úřednicky černé (plzeňské právnické fakultě bylo vytýkáno, že uznávala rovnocennost studia ukrajinských studentů z vysoce podezřelého Mezinárodního institutu podnikatelství a práva, což ani nemohla, protože o tom fakulta podle zákona nerozhoduje, každý, kdo umí číst, si ovšem může přímo ve Sbírce zákonů najít několik vyhlášek, jimiž tuto rovnocennost ukrajinských studentů Mezinárodního institutu podnikatelství a práva uznalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, poslední vyhlášku č. 249/2009 Sb. loni vydala a podepsala PhDr. Kopicová),

Velké zděšení vyvolalo, kolik disertačních prací chybí. Postupně se našly všechny, dokonce přímo v knihovně, která ovšem není fakultní, ale univerzitní.

Nový děkan nenašel v děkanském trezoru rigorozní práci pana Grosse, asi proto, že děkan plzeňských práv žádný trezor nemá a nikdy neměl (nevím ovšem, zda si ho teď nové vedení v rámci spoření nekoupilo), zmíněnou práci si naštěstí dobře prohlédla a natočila jedna nikoli veřejnoprávní televize, samozřejmě dřív, nežli se nové vedení dalo do úklidu.

Ztratila se spousta dalších rigorózních prací, například na katedře, kterou jsem dva roky vedl, se jich za posledních zhruba deset let ztratilo deset procent, zatímco na vzorové katedře, kterou celé ty roky nepřetržitě vede jeden z nových proděkanů, se jich ztratilo 30% (jak na to s obvyklou objektivitou poukázal pan Václav Moravec ve svých Otázkách), což je ovšem jedno, protože se podle pana rektora už všechny stejně zase našly (aspoň v elektronické podobě). Navíc, jak jsem už napsal, jsem v pozici skladníka, jehož se ptají, jak to že právě teď něco chybí ve skladu, v němž však už čtyři měsíce rabuje někdo jiný,

Rychlostudenti studovali v drtivé většině případů déle, nežli je předepsaná doba studia, takže jde vlastně o pomalostudenty, nevypadá to však, že by se jim někdo chtěl omlouvat (přiznám se, že když už je jistá dáma nepomluvila jako úřednice, ale jen jako politolog, mohla by se jim aspoň jako politolog omluvit).

A tak dál (primátorka Chomutova ukázala údajně neexistující diplomovou práci, zkušený a execelentní právník doktor Motejl označil rigorozní práci Marka Bendy za kvalitní a myšlenkově bohatou, Nejvyšší státní zástupkyně prověřila plzeňské studium státních zástupců a neshledala žádná pochybení, adepty na soudce zkoumal tělocvikář z Plzně, který je ovšem doktorem i docentem psychologie…).

Jak jsem už také napsal, vize pana exministra mi dost smrdí (mám na mysli samozřejmě bývalého říšského ministra Goebelse a jeho tezi, že první lež se nejlíp uchytí). Jenže se bojím, že měl kus pravdy.

Takže: byla zde spousta výmyslů. Zdá se, že z nich zbyl jen divný pocit. Aspoň v duchu byste měli uznat, že se plzeňským studentům nedůvodně ublížilo.

« Zpět