O kindlovcích

Pořád nic nového pod sluncem: bývalí novopečenci nějak přehlédli, že už není prvního dubna a tudíž že už není apríl, nebo to zas pro jednou neví. To ostatně není nic převratného: z návrhu pseudonového občanského zákoníku celkem jednoznačně plyne, že přehlédli,že už není přelom 18. a 19. století (nebo to neví?), takže co nějaký přehlédnutý neapríl?

Ačkoli však už apríl není, chtějí zbytek světa pořád ještě krutě napálit, takže pouští do světa záměrně zavádějící informace o tom, že uvažují o odchodu z Plzně (a radující se ostatní jsou potom vpravdě aprílově zklamáni, když zjišťují, že naopak zvolna přirůstají k židličkám, které jim zbyly).

I když možná uvažují (tedy mně se to příliš nezdá). Pokud vůbec uvažují (jestlipak jsou toho schopni, hádejte?), samozřejmě o svém odchodu z Plzně kamsi, pak ovšem dozajista dospívají k tristnímu závěru, že na světě nebude mnoho škol, jež by do řad svých pedagogů vpustily někoho, kdo

1. své pracoviště a kolegy neprodleně, leč o to dokonaleji pomluví, zostudí a osočí z všelijakých činů tak hrůzných, jak si jen jejich pokleslá fantazie dokáže vyfabulovat, b) dokonale poničí vztahy mezi studentstvem a pedagogy, mezi studenty navzájem i mezi pedagogy navzájem.

Obávám se, že pokud nenajdou někoho, kdo naléhavě potřebuje svou školu zavřít, přičemž je mu zapotřebí, aby z ní učitelé o překot prchali sami (a nemuseli tak čerpat všelijaké odstupné), stejně jako studenti, pak zřejmě žádné velké štěstí ve světě neudělají a nebude kam jít.

Nyní novopečenci staronově lkají nad tím, že akademický senát, do něhož se demokratickou vůlí voličstva samozřejmě nedostali, je prý složen z jakýchsi kindlovců. Ač jsem sám Kindlem, vůbec netuším, jaké jsou definiční znaky tak zvaných kindlovců.

Že by to snad byli ti, kdo mě kdysi písemně přemlouvali obsáhlou peticí, abych kandidoval na děkana fakulty, jako třeba pozdější novopečenský studijní proděkan a třeba i novopečenský gestor celoživotního vzdělávání, který ovšem tuto edukační formu dovedl k naprostému zániku?

Nebo ti, kteří mne po prvním funkčním období za děkana v roli členů akademického senátu skutečně volili, jako třeba pro změnu novopečenský studijní proděkan nebo novopečenský gestor celoživotního vzdělávání (který ovšem přivedl tuto edukační formu, no vždyť už víte kam).

Že by to byli ti, kdo ještě v roce 2009 psali do svých děl trapně servilní věnování, adresovaná kupodivu právě mně a hýřící všelijakou staromilskou oddanou úctou, jako třeba v případě estrádního umělce vystupujícího svého času pod pseudonymem statutární proděkan?

Že by to byli ti, kdo se scházeli po všelijakých podivných špeluňkách (vzhledem ke špinavosti zamýšlených spekulací ovšem i ta nejšpinavější z nich byla ještě nepřirozeně čistým prostředím) a zvali do nich i mne, abychom v létě a na podzim 2009 diskutovali, co budeme dál dělat s fakultou (jako pro změnu opět pseudostatutární proděkan a jeho věrný druh pro strategii)?

Anebo snad ti, kdo mne svou úctou ujišťovali ještě na přelomu září a října 2009 a plánovali, jak spolu budeme úzce a úspěšně spolupracovat (jako třeba pozdější pseudoreformní děkan), na což jsme si třásli rukou tak, jako kdyby snad věřil tomu, čím mne balamutil?

Anebo dokonce ti, kdo mi ještě málem o vánocích psali uctivé, přátelské a nabídkami spolupráce oplývající maily (nejspíš proto, že pořád nevěděli jistě, jak jejich pseudoreforma dopadne), které jsem si naštěstí vytiskl a dobře uschoval (abych mohl nevěřícně číst, jaká někdo může být sv, hm, světice?), a které mi posílal jeden z novopečenských proděkanů (nezlobte se, že zatím neřeknu který, chystám si to na nějakou obzvlášť vhodnou příležitost).

To by fakt byla podivná parta, uznávám.

« Zpět