O náhodě

Zatímco třeba taková chemie dala světu spoustu krásných věcí (například celou řadu blondýnek), kauza plzeňských práv nám kromě trápení přinesla sotva pár celkem jednoduchých vtípků typu: Jaký je Váš nejoblíbenější pedagog na celém světě a proč právě nový pan děkan?

Jak se zdá, spěje však tato kvazikauza do zasloužených hlubin zapomnění (někteří říkají, že do hlubin ještě mnohem zaslouženějších a temnějších, ty ale před 22. hodinou pojmenovávat nelze). Nicméně zbystřila náš zrak tak, že leckdos hned zastříhá ušima (tedy pokud je má), když se objeví cosi, čemu by jindy asi nepřikládal vůbec žádný význam. Nebyla by, pane šéf, nějaká televizka? A máte i barevnou? Fakt? Máte? Tak mi dejte fialovou.

Pan premiér přece zakritizoval, že na sportovním kanále veřejnoprávní televize je příliš moc sportu a mnozí z Vás už poučeně mhouří oči: zdalipak se nechystá nějaká příjemná, korektní a transparentní personální změnka ve stylu výměny starého vedení za nějaké mnohem partnerštější? Protože už víme, že politika je sice něco jako dostihy, ale dostihy poněkud zvláštních koní, takových těch trojských.

Bývaly doby, kdy ti, kdo chtěli svými myšlenkami očistit společnost od bludů, lezli na sloupy a na nich meditovali (co taky dělat na sloupu?), už mnoho set let před nimi takový Diogenes lezl do sudu, což bylo zřejmě pohodlnější, avšak stylité, neboli sloupníci, by jistě trávení života, o jiných věcech nemluvě, v sudu, považovali za trestuhodnou změkčilost. Současní čističi bohužel nešplhají na sloupy, ale úplně jinam, dokonce ani po diogenovsky pohodlnějším vzoru nelezou do temných děr sudů, ale zase, temno netemno, úplně jinam. To proto, že jejich cílem není za šumu křídel andělských od nějakých bludů či bloudů očistit naši společnost. Účelem jejich čističských misí, navzdory tomu, co tak nahlas korektně hlásají, není očistit společnost, ale něco docela jiného, cosi daleko hmatatelnějšího, totiž židle nebo jiná zařízení určená k autoritativnímu sezení, a to především od těch bloudů, kteří je v minulosti nešikovně zasedli, a především tak, aby si do nich nově, korektně a transparentně mohli sednout oni sami.

Jinak by přece nebyl žádný důvod, aby bylo ministrem tak usilovně čištěno ministerstvo, které tentýž ministr sám ještě předloni statečně vedl, aniž by se tehdy zdržoval kterýmkoli z leštičských kroků, jež dnes považuje za tak potřebné, ale hlavně populární. Že by nějakou náhodou za předchozí tři roky svého panování neodhalil nešvary, které teď na první pohled vidí po pár dnech? Že pan ministr bezodkladně vypověděl (jistě ne ze msty!) advokátní kancelář, která ho (slovy, jež padla v dnešní čtyřiadvacítce na ČT) usvědčila z naprosté právní neznalosti a nekompetentnosti, je jistě jenom pouhá náhoda. Stejně jako mediálně vyhlášené vyhánění další advokátní kanceláře, se kterou, světe, div se (nebo radši ne?) podivnou náhodou uzavřel smlouvu za svého minulého působení právě on.

P.S. Omlouvám se za nepřesnost, služební podřízenost ministra spravedlnosti ministru školství skončí nikoli 3.8., ale až osmého (při pěkném platu prý každý týden dobrý). Kolikrát se toto datum ještě změní? Uvidíme…

« Zpět