O neskutečně velkém rozdílu

mezi jednou nejmenovanou komisí a jedním, rovněž nejmenovaným opilcem.

Konečně mají hnidopiši, slušně, stručně a jasně řečeno, hm, po radosti.

Konečně se objektivně a transparentně ukáže, že jejich podivné pochybnosti nemají ani sebemenší stín reálného základu.

Našli se totiž i tací rýpalové, kteří záludně poukazovali na to, že si autoři veledíla popletli v § 2072 občanského zákoníku dárce a obdarovaného nebo že v § 2438 si popletli příkazce a příkazníka (v novinách psali o překlepu v § 2348, ale zřejmě šlo jen o překlep, a navíc moudře připomínali, že oba termíny jsou pro běžného člověka stejně nesrozumitelné, takže záměna zas tak moc nevadí). Najdou se takoví, kteří vidí v § 1341 odst. 1, pojednávajícím o zástavním právu, jež má vzniknout zástavnímu dlužníkovi (!), také jen hloupý překlep. Vůbec je nenapadá, že by autoři mohli prostě stvořit zástavního dlužníka, jemuž svědčí zástavní právo, což by byla novinka, kterou nemají ani v šariji, přičemž úsilí o její racionální vysvětlení by mohlo nahnat soudce masově do blázinců a uvolnit tak řadu jejich úřadů pro známé autorů, kteří je velice nutně potřebují.

Hanební šťouralové upozorňují na to, že v § 1878 odst. 2 a § 1994 se řeší úplně stejná situace (spojí-li se pohledávka i dluh v jedné osobě) pokaždé jinak (spojí-li se pohledávka i dluh v jedné osobě, pak tím podle § 1878 odst. 2 zcela zanikají i pohledávky ostatních spoluvěřitelů, zatímco podle § 1994 tím zanikají pohledávky ostatních spoluvěřitelů jen zčásti). Přitom autoři už mnohokrát poukázali na to, že za to ve skutečnosti mohou Němci a Francouzi. Jeden paragraf totiž opsali z německého občanského zákoníku a druhý z francouzského, a kdo může za to, že nejsou stejné? Přeci Němci a Francouzi.

Tak bychom mohli pokračovat dál a dál a vznášet podivné pochybnosti o kvalitě největšího právnického veledíla od času jeskynních lidí (pravidla jejich života nový občanský zákoník nejméně zčásti rovněž obsahuje).

Jenže nyní naštěstí máme KANCL a jiné počiny. KANCL neznamená, jak mnozí soudí a jak se nabízí, Komisi Absolutně Neschopných Civilistických Laiků, neboť kromě autorů nové civilní úpravy v něm působí kupodivu také několik právníků. Jde tudíž o Komisi pro aplikaci nové civilní legislativy. Drtivou většinu v něm ovšem zasedli právě autoři nového občanského zákoníku či různých přílepků k němu (jako je třeba zákon o obchodních korporacích).

Proto je jasné, že tato skvělá Komise záhy objektivně a autoritativně zjistí, že nový občanský zákoník žádné chyby nemá a zažene tak všechny nejapné pochybnosti o nebetyčných kvalitách nového kodexu (přece jeho autoři nebudou tak říkajíc kálet do vlastního hnízda).

Někteří kolegové se s mírným zděšením ptají, jaký je v právním státě rozdíl mezi právním názorem nějaké Komise a právním názorem nevzdělaného bezdomovce meditujícího o právních tématech pod mostem či v útulné popelnici? Přitom všelijak podotýkají, že závazný (tzv. autentický) výklad práva se v naší zemi nepřipouští a podobné bludy.

Rozdíl mezi právním názorem nějaké Komise a právním názorem nevzdělaného bezdomovce meditujícího o právních tématech pod mostem či v útulné popelnici je přitom zcela evidentní: na stránkách Ministerstva spravedlnosti se přece můžete dočíst, že náklady za projekt vysvětlování nové civilní legislativy činí zhruba 19,3 milionu korun.

« Zpět