O nesmyslech

Když se ohlédnu zpátky, sám jsem překvapen, co jsem nablábolil všelijakých nesmyslů, kterým naštěstí nikdo nevěřil. Kajícně se pokusím zrekapitulovat, co všecko jsem si za poslední rok a něco sprostě navymýšlel.

Tak například jsem si dovolil celkem hanebně tvrdit, že jsem přesvědčen, že studentů, u nichž se objeví nějaká vážnější, pravděpodobně jen administrativní, pochybení, bude na plzeňských právech sotva deset. Opravdu opovážlivá fantazie nehodná slušného člověka a možná nehodná dokonce i toho neslušného.

Posuďte sami, jaká je skutečnost. Navzdory všelijakým babským žvástům o čtyřech stovkách studentů podvodníků jich univerzitní šašek, pardon, předrahý, totiž předraze najatý, pisatel odebíračských dopisů, vyhrabal asi pět, přičemž analýza jedné renomované kanceláře, kterou bývalý pan rektor transparentně utajil (což samozřejmě naprosto chápu, neboť kdyby uzřela světlo světa, špatně by vysvětloval ty statisíce, podle jiných až miliony, které byly vyplaceny za sepis naprostých nesmyslů) praví, že pochybení, jež byla v jejich případě zjištěna jsou nejspíše jen domnělá, zcela neprokázaná, pravděpodobně vůbec neexistují, a pokud ano, pak jde jen o administrativní nedostatky, způsobené nepořádkem, který novopečenci na škole vyvolali.

Podobně jsem si hanebně vymýšlel, že nikdo z tzv. mediálně zajímavých lidí (které novopečenci v rámci povinnosti mlčenlivosti, jež jim byla nekompromisně uložena zákonem, radostně a neprodleně vyslepičili, komu jen mohli i nemohli) si nemohl dovolit studovat nestandardně, a že jsem přesvědčen, že s jejich studiem je vše v pořádku. Drze jsem si dovolil tvrdit, že jsme kupodivu neovládali justici a policii, neboť soudci a policisté v Plzni nestandardně nestudovali. Takový blábol! Jak jsem ho jen mohl vůbec vypustit z úst.

Taky jste si všimli, že mezi těmi, které draze najatý opisovač nakonec přece jen (zřejmě ze zoufalství, aby zbyl aspoň nějaký pseudosmysl jeho statisíci honorované pseudopráce) osočil, není nikdo z těch původně mediálně zajímavých?

Žádný exstarosta, žádná exprimátorka, žádný předem opakovaně vymáchaný podnikatel, žádný soudce, žádný státní zástupce, dokonce ani jediný policista?

Vyrukoval jsem na veřejnost i s takovým nehorázným nesmyslem, jako že akademické tituly od padesátých let nelze odebírat.

Dovoluji si doporučit Vaší laskavé pozornosti, že dnes už dokonce milionový brouk, který valí odebíračskou kuličku po sisyfovském vzoru do stále většího kopce, jen aby nemusel zubožené univerzitě vrátit ani korunu, blahosklonně připouští, že tituly skutečně odebrat nelze (za účelem ještě lepšího vykořistění univerzitních zdrojů prý ovšem vymyslel způsob,jak zákon obejít, což je u ministerského náměstka pro legislativu obzlášť pikantní). Nevím, zda vlastní krokolomné konstrukci věří, kromě něj však jen sotva najdeme dalšího tak pošetilého právníka.

Samozřejmě jsem uváděl i další nesmysly a zjevné nepravdy. Například, že mezi § 60 a § 62 je v zákoníku práce umístěn § 61. Jistě po zásluze mi nevěřili, novopečenci přesvědčili pana rektora, že po ničem podobném nikde ani památky, a ejhle, soud malým nahlédnutím do zákona odstranil všechny pochybnosti a univerzita úspěšně prosoudila dalších pár desítek tisíc.

Dokonce jsem popíral naprosto zjevné pravdy a skutečnosti, jako že pět děleno dvěma je šest (jistě jen mylně jsem se domníval, že dva a půl), ba jiné evidentní, matematicky dané fakty. Posledně jsem popíral, že 14 + 9 + 44 + 12 je čtyřicet, neboť univerzitní pan hanopisník správně sečetl, že pokud se vede správní řízení se čtrnácti doktorandy, devíti bakaláři, čtyřiačtyřiceti magistry a dvanácti doktory obojího práva, vede se proti čtyřiceti absolventům.

Sami vidíte, že jsem schopen zapřít i nos mezi očima. Ještě, že máme novopečence, aby nás na ony skvělé pravdy iniciativně upozorňovali (nejlépe v médiích).

« Zpět