O příslovích II

Internetová média přinesla zprávu, že se nejmenovaná západočeská univerzita dohodla s exděkanem (některá to formulovala tak, že exděkan se usmířil s univerzitou), kterého novopečenci jistě korektně, leč pohříchu poněkud nezákonně, vyhodili z práce a že o penězích se přitom podle sdělení univerzity nemluvilo.

Nejmenovaná veřejnoprávní televize nám ovšem hned kontrovala tím, že naopak mluvilo, a to dokonce podle samotné univerzity, a že exděkan chce ještě dvakrát víc, než kolik chtěl a dostal jeden exnáměstek a dnes už zase náměstek na kafe (ten přitom dokázal vpravdě nemožné: nabídnout a prodat univerzitě úžasné veledílo, totiž zdánlivě právnický text, který jako právnický dokonce na první pohled i vypadá, vypiplaný však do takové dokonalosti, že v něm ani jedna jediná větička není v souladu ani s jedním jediným zákonem, což, jak jistě sami uznáte, musela být už vzhledem k tisícům předpisů, jimiž nás zákonodárci oblažili a oblažují, práce opravdu neskutečná). Ne, že bych poněkud zblízka nepoznal lynčovací potenciál veřejnoprávní televize, ale teď mi jde už zase spíš o přísloví.

Co myslíte, kdyby náhodou univerzita za svévolné, nekompetentně, nekvalitně, neuměle, celkově špatně a tedy neplatně spíchnuté, zrušení pracovního poměru něco zaplatila, měla by to chtít po tom, kdo takový neplatný blábol vyplodil, nebo by se radši měla řídit příslovím, že nevědomost hříchu nečiní, tak co by nějaký novopečený činitel právnické fakulty měl odpovídat za to, že neumí právo?

Konec konců, teď aspoň konečně víme, jak mezi členy odebíračského hnutí zcela bezpečně najít naprosté právní neumětely a ignoranty (abych tu nezdržoval, řešení této jednoduché otázky najdete v P.S.)

Nevědomost sice, jak známo, hříchu nečiní, avšak jen občas. Jen si zkuste se u zkoušky začít bránit tím, že nevědomost hříchu nečiní. Řekl bych, že i právník, který někomu poradí špatně, se použitím tohoto moudrého přísloví může hájit jen ztuha. Vlastně radši pro jistotu napišme, že se použitím tohoto moudrého přísloví hájit nemůže (když bohužel zesnulý pan doktor Motejl prohlásil, že odebírání titulů v právním státě může jít jen jen ztuha, některá média to nám obyčejným lidem přeložila tak, že podle veřejného ochránce práv odebírat tituly lze).

Proč to teď dopadá, jak to dopadá, je zjevné. Aby mohlo novopečené vedení plzeňských práv předstírat, že je skutečně reformní (a nemuselo si složitě vymýšlet žádné reformy, nebo, co horšího, plýtvat penězi, které je lepší si rozdělit mezi sebou, na zjednání skutečných odborníků, kteří by je vymysleli za ně), a že zachraňuje školu před čímsi, co si před tím tak pěkně iniciativně navymýšlelo, nestačilo totiž jen vysoce objektivně přezkoumat vlastní studium (a překvapivě na něm nenalézt ani chybičku, ačkoli jiní jich tam vidí celou řadu), transparentně tajit vlastní rigorozní a jiné práce, korektně napomlouvat bývalé spolužáky, o bývalých učitelích ani nemluvě, ale bylo třeba ještě exemplárně někoho potrestat. Bez přívětivého chroupání mohutných lvích čelistí totiž dav jen nerad věří, že křesťané jsou zločinci, kteří si s oblibou po večerech opékají děti. Postih bývalého pana děkana se tak udál jen z obecně propagačních důvodů a jeho samotného se venkoncem vlastně vůbec netýkal. Ještě, že nežijeme v časech o něco dřívějších. Pak by totiž poselství novopečeného vedení tomu původnímu znělo asi následovně: budete teď sice z výchovných důvodů oběšeni, ale buďte v klidu, je to jen na pár měsíců.

P.S. Namátkou.

« Zpět