O správním řízení a jiné exotice

Jsem právník. A tak mi nezbývá, nežli občas poučovat.

Pan rektor Západočeské Univerzity dospěl znovu ke svému původnímu, správnému názoru, že by bylo vhodné, aby domnělé prohřešky absolventů plzeňských práv prověřil někdo nezávislý, někdo, kdo obvinění proti nim sám nevznesl (a předtím sám nevymyslel), někdo, kdo z těchto obvinění svého širokého okolí (školy, na které studoval a na které učí, svých spolužáků atd.) sám neprofituje, někdo, kdo obviňováním svých spolužáků nemusí maskovat vlastní neschopnost sehnat peníze na provoz školy, tedy lidé nezávislí, a navíc odborníci. Zatím se k prověřování studentů a absolventů plzeňských práv nikdo nezávislý totiž ani nepřiblížil (všichni ti moderní akční komisaři prověřují totiž své spolužáky, své učitele, atd.). Někdo z nich by se ovšem celkem snadno mohl stát nezávislým: kdyby se nechal přejmenovat (a jmenoval se potom Nezávislý). A jací to mohou být vlastně odborníci, když podle jejich vlastních výkřiků studovali na blbé škole, vyučovali je blbí kantoři (já sám jsem například byl školitelem jednoho z novopečených proděkanů a oponentem disertace druhého z nich!), navíc obklopeni bůhvíjakými, určitě taky blbými, spolužáky: uznejte sami, co z takového blbého prostředí může vzejít?

Ať už se ti skuteční odborníci budou jmenovat etická komise nebo jakkoli jinak, sem s nimi, včera bylo pozdě.

Pevně věřím, že univerzitní komise se nemají zřizovat k vyřizování účtů s bývalými spolužáky a kantory. Jsem přesvědčen, že slušný člověk, kterého by požádali, aby kádroval své spolužáky, kolegy a učitele, by takovou funkci odmítl. Jenže v tom to právě je, to by totiž udělal slušný člověk.

Pevně věřím v nezávislé odborníky.

Pořád se taky koketuje s myšlenkou, že by snad studium na vysoké škole mělo probíhat podle správního řádu. Jsem pořád, stejně jako celá řada významných, vážených právníků, kterých jsem se nevěřícně ptal, přesvědčen, že to je nesmysl. Ale možná že je škoda, že je to nesmysl. Podle správního řádu totiž každá osoba, která má s ohledem na vztah k účastníkům zájem na výsledku řízení, je z provádění tohoto řízení vyloučena. To je taková obecná právní zásada, vyjadřující například, že ten, kdo jiného udal, ho potom nemůže soudit.

Jen si jako právník dovoluji připomenout, aby se s tím, že se na vysoké (a co třeba na základní?) škole studuje podle správního řádu, přece jen tolik nežertovalo.

Protože bylo a je trestným činem vynášet informace získané při vedení správního řízení. Ten, kdo takové informace vynáší nebo tomu nebrání, by radši neměl moc vykřikovat, že se tak děje při správním řízení, protože přiznání je sice polehčující okolnost, ale jistý trest (podle § 180 trestního zákoníku totiž bude potrestán ten, kdo, byť i z nedbalosti, zveřejní, sdělí, přístupní atd. údaje shromážděné o jiném při výkonu veřejné moci). Ti, kdo (třeba i z nedbalosti) zpřístupňují informace o studentech a bývalých studentech a přitom současně povykují, že při studiu šlo o správní řízení, tím současně doznávají trestnou činnost.

Pokud vím, už na základních školách se učí, že trestnou činnost páchají zločinci.

Konec konců, na situaci, kdy někdo postupuje, jako kdyby šlo o správní řízení, ačkoli ve skutečnosti o ně nejde, trestní zákoník pamatuje taky (v § 328 hovoří o trestném činu přisvojení si pravomoci úřadu).

P.S. Bývalý pan ministr, který se stal děkanem, si najal svého bývalého náměstka, coby špičkového odborníka, na psaní dopisů údajně hříšným studentům. Pan doktor Yekta Uzunoglu, dlouhé roky neprávem obviňovaný a nakonec zproštěný všech obvinění, který prohlašuje, že bývalý pan náměstek si mu v době, kdy ještě nebyl bývalý, řekl o úplatek za zařízení odškodnění za neoprávněné stíhání, asi ještě nějakou dobu důvěru v český právní stát nenabude.

« Zpět