O, tempora

O vysokých školách se občas říkají a píší všelijaké neskutečné pitomosti, které s velikou oblibou pronášejí různí rádoby politici.

V čele té školy stál zlotřilec, který se svými žáky poťouchle vyzrával na vrchnost a nedbal jejích příkazů, ba se jim s ošklivostí posmíval, takže si zasloužil trest nejhorší a jen díky nekonečné velkomyslnosti zeměpanské byl ztrestán tak mírně. Školu tu pro deset či dvacet slušných studentů, kteří na ní zbydou, nestojí snad za to živiti, napsali třeba svého času o Karlově Univerzitě potom, co její někdejší rektor (Jan Jesenius) byl potrestán za své prohřešky.

Naštěstí jej potrestali s nekonečnou velkomyslností zeměpanskou jen tím, že mu byl vytržen jazyk a poté byl popraven. To bylo v oněch zajímavých dobách, kdy tehdejší úředníci chtěli zbourat Karolinum a postavit místo něj zbrusu novou katovnu.

A podle podobné tradice nelze vyloučit, že se plzeňská práva zase dočkají trošky mediální pozornosti. Světlý obraz velkého ministerského reformátora se totiž stále více a více projasňuje a světlá, takže už je hodně, hodně vybledlý.

Těžko se honosit vysokou odborností, když místo zdražení poplatky omylem zlevníte, když namísto reformy státního zastupitelství avizované dlouhé měsíce vyplodíte jen návrh na neodvolatelnost šéfů jednotlivých zastupitelství, nebo když se veřejnost baví tím, že v obludném návrhu občanského zákoníku (který podle očekávání neměl nikdo číst) hledá, a do horšího, nachází, chybu za chybou.

Světlý obraz ovšem může fungovat jen na tmavém pozadí, a proto je třeba v prvé řadě pomluvit všechny své předchůdce, původně v akademickém a nyní ve vládním prostředí („tento způsob vytváření vlastního líbivého obrazu na pozadí očernění předchůdce žádný z jeho předchůdců nepoužíval,“ stojí psáno na pátečním Neviditelném psu, protože slušní lidé tohle nedělají). Bohužel, občas se to stane, a to nejen novopečencům, ale dokonce i slušným lidem.

Minule jsem se třeba zmínil o rychlostudentovi filozofie i práv Karlu Hynku Máchovi a o tom, jaké měl nehorázné štěstí, že nežil v dnešní transparentní době, kdy by mu za rychlé studium zrušili diplom bez ohledu na to, že v jeho době ještě neexistoval a že tudíž žádný neměl.

Ne, že bych snad chtěl někoho z novopečenců srovnávat s mladým géniem. To rozhodně ne. Spíš bych chtěl poukázat na to, že rychlostudent práv Karel Jaromír Erben o Máchovi s vcelku moderní kolegialitou prohlásil, že je z poloviny šílenec (a z druhé poloviny blázen).

Naprosto typický rychlostudent František Ladislav Čelakovský (první roční filozofie vystudoval v Praze, druhý v Linci a potom si už v Praze jen dodělal závěrečné zkoušky) byl vyhozen z univerzity, kde učil, po udání kolegy profesora, za nedostatek úcty k mocnáři. Tedy ze stejných důvodů, z jakých vyháněli učitele z plzeňských práv.

Naproti tomu takový Mikuláš Aleš byl kromě rychlostudenta (opět nikoli práv) a navrch rychlokreslíře vlastně ještě i sprostý kriminálník, a kolega malíř Antonín Chitussi, jehož obrazy se taky prodávají minimálně za statisíce, místo aby ho po zásluze moderně odvrhl a odsoudil, mu s nemoderní kolegialitou ještě ke všemu nosil do vězení salám (a podle některých pramenů dokonce i doutníky).

Prostě, o tempora, o mores.

« Zpět