O záhadách Venušiných,

případně souvisejících.

Záhada Věstonické Venuše spočívající především v tom, že nevíme, z čeho byla vyrobena, by měla být vyřešena do konce tohoto roku.

Takže tvůrcům našeho lepšího života zbývá už jen nemnoho času do odhalení věstonické Venuše. Ale svého času nám přece nadělili nový občanský zákoník, anebo, jak se skoro zapomíná, přímou volbu prezidenta. Když jakýsi ústavní právník namítal, že přímá volba prezidenta může do prezidentského křesla přivést osoby této funkce nehodné, nynější exministr kmotrovské spravedlnosti jeho obavy rázně a nezištně rozptýlil (např. v Českém rozhlase 3. ledna 2011, ale i později, třeba 13. 2. 2012). Máme-li však věřit naší vládě, pak v onom křesle pana notorického exministra zřejmě přesto neuvidíme, neb jeden z nynějších ministrů se dal slyšet (už na Novinkách 8. 2. 2012), že moudrost našeho lidu vylučuje, aby byl zvolen nějaký kašpar. Nicméně, aspoň k odhalení záhad Věstonické Venuše mají naši zachránci dost slušně našlápnuto.

Neboť zatímco se jiní hloupě trápí chemickými rozbory, oni by hned mohli vyrukovat se sžíravou, ale trefnou a zcela zásadní kritikou, neboť paní Venuše je opravdu hrubě netransparentní (když nelze ani zjistit, z čeho vůbec je). Kromě toho může jít o plagiát, protože se podobá například Willendorfské Venuši. Navíc jsou obě stejně veliké (cca 11 centimetrů). Anebo by mohlo jít o plagiát taky dost podobné Moravanské Venuše (ovšem z Moravan nad Váhom, a tedy na Slovensku).

Že by snad měla být ta naše o několik tisíc let starší?

Naši skvělí tvůrcové už dávno ukázali, že jejich odhalení proniknou i touhle hloupou obranou.

Že už obecný zákoník občanský z roku 1811 pracoval s pojmem Rechtsgeschäft, což německy znamená právní úkon (zatímco právní jednání je v němčině Rechtshandlung), už dávno víme (např. Podle § 859 obecného zákoníku občanského: Die persönlichen Sachenrechte…gründ­en sich unmittelbar auf ein Gesetzt; oder auf ein Rechtsgeschäft). Díky tomu byl už František I. (1768–1835), který obecný zákoník občanský císařským patentem č. 946/1811 Sb. z. s. schválil, odhalen jako odporný slovakofil a navíc ještě i komunista, ač v jeho době slovo komunismus ještě ani neexistovalo (Etienne Cabet ho vymyslel až v roce 1839) a se slovenštinou to nebylo o moc lepší (Ludovít Štúr totiž prosadil spisovnou slovenštinu až v roce 1844).

Ostatně, když budeme vycházet z hlubokých matematických mouder, objevených z důvodu potřeby pomluvit kolegy a spolužáky na nejmenované západočeské právnické fakultě, zjistíme, že ten císař pán František klidně mohl preferovat Slováky třeba i v roce 1950. Jak totiž například kázali pod univerzitním č. R-595–10, od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (O,12 roku neboli 43 dnů), a to už nám hezky potvrdí myšlenku, že čas je relativní.

Protože však nikdo neví, co bude, a je tudíž třeba být vždy opatrný, přihlásili se i sami autoři pro jistotu tak trochu ke komunismus i ke slovenštině. I jejich občanský zákoník v § 1361 mluví o úkonech potřebných k tomu, aby se pohledávka stala splatnou (dospělou), v § 1679 odst. 2 zase o tom, že správce dědictví může učinit úkon, přesahující rozsah prosté správy, stejně jako podle § 2373 odst. 2 lze souhlas s uzavřením smlouvy realizovat provedením určitého úkonu. Obchodní zástupce má podle § 2501 právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení (tedy při činnosti směřující k uzavírání určitého druhu obchodů nebo ujednání obchodů jménem zastoupeného (§ 2483 odst. 1), takže ujednání obchodu jménem zastoupeného (neboli nepochybně právní jednání) je najednou úkonem. Jistota je prostě jistota.

Záhady ovšem byly i budou. Ustanovení § 574 občanského zákoníku třeba stanoví, že je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné nežli jako na neplatné, přičemž spojení „hledí se,“ stejně jako spojení „považuje se,“ jsou podle důvodové zprávy vyhrazena tak zvaným fikcím. A fikce znamená, že platí něco, co není pravda, jako kdyby to pravda byla, a ještě to navíc nelze ani nijak vyvrátit. Můžeme tedy u nás vůbec mít neplatné smlouvy? To je důstojná záhada, a ne z jakého popela byla netransparentně uplácána jakási pravěká nahotina.

Akreditační komise nám zmizela v propadlišti dějin, nejmenovaná právnická fakulta funguje a vzkvétá a po těch, kdo ji pomluvili a chtěli rozvrátit není v jejím širém okolí ani stopy. Pan exministr nám sice v Evropském parlamentu ještě odhlasoval, že největšími současnými nepřáteli Evropské unie jsou veverky (a ovšem i vrány, mývalové, nosálové, ba i některé rybky), ale ty nejnovější nesmysly nám znějí jako z dutého sudu (je to snad něco nového?) či z dálky.

Že by snad platilo, že kdo chvíli stál, už přece jen stojí opodál (i když to napsal jakýsi rádoby právník, kterému polehčuje snad jen to, že práva nakonec nedostudoval, nějaký Jan Neruda)?

Tak si to půjdu taky vyzkoušet.

Nebudu Vás asi deset dní obtěžovat, neb na ostrově, kam odjedu, něco takového jako internet nefunguje.

Budete-li chtít, sejdeme se potom zase. fake watches

« Zpět