Občas musíme

leccos, dokonce i poučit nepoučitelné.

Je známou věcí, že pokud si někdo zkrátil studium byť o jeden jediný den, možná i o jedinou hodinu, upadá ve věčné prokletí a všechno, co kdy udělá, je už navždy jen špatně.

Už jsme si připomínali, že pan Lomonosov si pod plytkou záminkou geniality zkrátil studium o více než polovinu, a taky na něj došlo.

Jeho nesmyslný zákon zachování hmoty byl totiž novým občanským zákoníkem po zásluze rozmetán do všech koutů. Neboť součástí práva stavby (tedy věci dokonale nehmotné) je přece stavba (tedy věc dokonale hmotná), neboli podle nového občanského zákoníku hmota sestává z nehmotných částí.

Poslední habsburský panovník si vystudoval práva sotva za rok (malou polehčující okolností budiž, že to aspoň bylo v Praze) a kde jsou zákony jeho prapradědečků, obsahující ohavné komunistické slovakismy?

Neboť páni autoři nového kodexu nejenže překonali Lomonosovův prach a popel, ale navíc odhalili, že pojem právní úkon je výtvor totalitních pseudoprávníků opírající se o jejich slovakofilství (a pan císař František si přece právě tento pojem v roce 1811 nechal vtělit do svého obecného zákoníku občanského). Ostatně jsme připomněli (udávat rozhodně netřeba, avšak oznamovat se musí, jak nás učí moudří páni autoři onoho kodexu), že i pan von Bismarc se projevil značně slovakofilsky, když do návrhu německého občanského zákoníku nechal zapracovat týž pojem: co byste taky čekali od právníka, který měl navíc knír skoro jako Ludovít Štúr. Což byl ten pán, který prosadil spisovnou slovenštinu (a univerzitu v Halle vystudoval od roku 1838, považte, do roku 1840!).

Tycho de Brahe práva vystudoval taky nějak rychle, ale na jeho supernovu zatím nedošlo, snad tedy v nějaké novele občanského zákoníku, ovšem jedině v takové, kterou by připravili sami jeho autoři a která by respektovala úžasnost a dokonalost nového kodexu.

Možná by mohla být uvedena po císařsku slavnostní preambulí:

Protože jsme shledali, že občanský zákoník je vzorem vší dokonalosti, pro radost a štěstí našich národů budeme tento dokument doplňovat tak, aby každý občan této země i cizinec žijící na jejím území mohl za přiměřenou úplatu osvojit nejméně jedno z ustanovení tohoto zákoníku…

Není však ono dílo přece jen příliš veliké? Všimněte si: o jeho autorech ani protlačovatelích toho (jaká neskutečná radost!) toho najednou moc neslyšíme.

Aby se dosáhlo velkého, je totiž nutno začít s malým, učil přece ten, který umřel ve funkci, totiž Vladimír (Iljič Lenin), a na rozdíl od jiných taky do propadliště dějin spokojeně dorazil až in memoriam.

« Zpět