Obdarovaně nedělní

Jestlipak se může stát, že by si studenti sami na sebe pozvali nejmenovanou komisi pro ukončení veškerého studia? Těžko uvěřit, jde-li o normální lidi. I když...

I když sebou stáří přináší spíše neduhy a celkově jen hodně málo výhod, studenti to dnes mají o tolik horší, že si jeden přece jen občas oddychne, že už je starý. Tím spíš, že už nějak neletí (od doby, co jaksi vyletěl jeho autor) ani nápad, že třeba takové akademické tituly lze odebírat kdykoli bez ohledu na dobu, která uplynula. I když „šedivé, drahý příteli, jsou všechny teorie, a věčně zelený je strom života,“ jak napsal ve svém Faustovi právník Johann Wolfgang Goethe, takže ani jeho prach či popel nemá nic jistého (protože přece dobře víme, že práva v Lipsku studoval až hanebně krátce, jen od roku 1765 do roku 1768).

Před dnešní studenty ovšem doba klade úkoly opravdu nesplnitelné. Notorický pan exministr na jedné nedělní soukromoprávní obrazovce vyčetl nastávajícímu ministru spravedlnosti, že dílo slovutných profesorů (občanský zákoník) dnes opravují studenti. Pomineme nyní, že nadcházející pan ministr namísto toho, aby notorickému exministrovi například uctivě popřál k MDŽ, mu vyčítal zbytečný nákup jakéhosi sešlého kláštera či čeho, s nímž si teď úřad neví rady (přitom ten chátrající klášter za chvíli sám spadne a bude po problému, jak dobře ví notorický pan exministr, a možná navíc státní rozpočet nestál ani tolik, jako péče o mediální obraz někdejšího notorického pana exministra).

Například slovutní profesoři sepsali v důvodové zprávě moudro, jak chápat ustanovení § 2001 až 2005. Toto moudro zní: „Osnova vychází se návrhu ustanovení o odstoupení od smlouvy inspiruje pojetím obsaženém v platném obchodním zákoníku.“ Studente, jak chápeš tento text? Anebo jeho pokračování: „Návrh respektuje autonomii vůle stran, bere však v úvahu i racionální vyznění normativní úpravy, šetřícího (!) jistotu smluvních stran a bránícího (!) neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu.“ Jak může ubohý student posoudit, jestli jde o reformu pravopisu nebo o pitomost?

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887 zase praví, že nová úprava sleduje zúžení dosavadních zákazů postoupení pohledávky. Zúžením zákazů se obvykle rozumí, že zákazů ubyde, tedy že jich bude méně, jenže podle § 525 občanského zákoníku z roku 1964, který platil do Silvestra 2013, nebylo možno postoupit pohledávku, jež zaniká smrtí věřitele, zatímco podle § 1881 odst. 2 nového občanského zákoníku nelze postoupit pohledávku, jež zaniká smrtí (tedy jež zaniká jak smrtí věřitele, tak i dlužníka). Zúžení zákazů tedy spočívá v tom, že jich je jednou tolik, neboli jaksi víc (nově nelze postoupit pohledávku zanikající smrtí kohokoli, tedy smrtí věřitele, ale i smrtí dlužníka). Je to reforma počtů, nebo pitomost?

Jak vyložit ustanovení § 2438 odst. 1 nového občanského zákoníku, podle kterého příkazce poskytne příkazníkovi (!) odměnu, je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu (!) podnikání, pokud nechceme rovnou přiznat, že v citovaném ustanovení prostě slovutní profesoři zaměnili příkazce a příkazníka?

Opravdu musí obdarovaný, který se pohádal se ženou či partnerem, ať už registrovaným nebo ne, vrátit dar, který dostal od svého bratra? V § 2072 přece stojí, že za nevděk vůči dárci se považuje také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému (!) blízké.

Aby na sebe nakonec studenti raději (než řešit a opravovat stěží opravitelné) nakonec nezavolali nejmenovanou likvidační komisi (kam totiž vstoupí její šéfová, tam sice možná ještě chvilku roste tráva, ale rozhodně se přestává studovat).

« Zpět