Objevitelská

Stárnoucí lidé, jak je zvolna, případně rychleji a rychleji opouští intelekt, si přesně pamatují na věci dávné a ještě dávnější, zatímco ty současné jim totálně unikají. Dokonce se objevuje jev, kdy někoho takto zachvátí paměť genetická, takže si vybavuje něco, co nezažil ani on sám, ale jen jeho dávní předkové, třeba všelijaké prastaré paragrafy z dob feudalismu (zatímco ty současné mu totálně unikají, pochopitelně).

Za našeho dávno minulého mládí bylo například odhaleno, že mezinárodní imperialistická reakce, usilujíc zlehčit komunismus v očích světa, činila vše, aby zatajila prvenství ruské vědy, prosazující se už v dávných dobách.

Všelijaké pochybné existence si přisvojovaly ruské vynálezy: třeba jakýsi James Watt se vydával za objevitele parního stroje, který však už dávno před ním objevil Ivan Polzunov (neprosadil se však, protože mu tekl děravý parní kotel).

Jakýsi podvodník jménem Daimler se zase vytahoval, že vymyslel spalovací motor a namontoval ho ke kočáru místo koní. Ale bádání socialistických vědců ukázalo, že už rok před ním sestrojil podobný motor Ignatij Kostovič (a nenamontoval ho na kočár, ale na vzducholoď, se kterou však nelétal, protože ji prozatímně uskladnil v kůlně), a protože si uvědomil, že Benz chce vymyslet elektrické zapalování, pro jistotu předběhl i toho.

Rolník Artamonov vymyslel bicykl o deset let dřív, než na buržoazním Západě objevil Karel von Dreis koloběžku. Frolov a Jarcev sestrojili první železnice na světě, dokonce přenosné (proto se nedochovaly, zřejmě je při přenášení Sibiří někdo ztratil).

Roku 1731, tedy o půl století dříve, než bratři Mongolfierové, naplnil písař Krjakutnoj pytel kouřem a vylétl do vzduchu (podle dobových dokumentů snad až nad sousední břízu a možná by letěl ještě výš, kdyby nenarazil do kostela).

Ivan Mičurin a po něm akademik Trofim Lysenko zase, jak známo, zcela vyvrátili a na hlavu potřeli tmářskou pavědu jakéhosi mnicha Mendela, nazvanou genetika a bravurně prokázali, že nic takového jako zákony genetiky neplatí.

Je třeba důsledně dbát o to, aby podobné zapomnění nepotkalo i plzeňské novopečenské novátory, anebo, ještě hůře, aby si jejich světoborné objevy nepřisvojil nějaký cizák (naštěstí jim kryje záda paní komisní šéfová, jež se pro roli obránce objevů, jakož i všechny ostatní role, připravila právě studiem ruštiny).

Nezapře se, že technika byla v Plzni dřív než práva, takže využití archeologie jako základní metody legislativní činnosti je navzdory genialitě jejích tvůrců teprve v plenkách (nadto notně nevonných).

Nejzásadnější novopečenské objevy byly totiž uskutečněny na poli matematiky.

Protože ovšem novopečenci a osoby v jejich žoldu nejsou žádní rozevlátí lehkomyslníci, ale objevitelé seriózní, korektní a transparentní, je každý zásadní objev řádně podchycen číslem jednacím a při respektování veškeré povinné mlčenlivosti neprodleně zveřejněn.

Hlavní matematicko fyzikálně geografické objevy byly rozeslány namátkou vybraným adresátům, tak zvaným rychlostudentům (z nichž někteří namísto standardních pěti let studia studovali osm let i víc).

V prvé řadě jsou tu libůstky optické. Na některých místech Plzně jsou totiž neviditelné některé paragrafy především v zákoně o vysokých školách a ve správním řádu. Jejich neviditelnost nebyla zatím uspokojivě vysvětlena, univerzitou objednaný odborník tuto neviditelnost zatím jen konstatoval (tak třeba uznal totální neviditelnost ustanovení § 76 odst. 5 správního řádu, podle kterého se adresát každého doručovaného usnesení proti němu může odvolat, a promptně vepsal do svých dopisových memoárů, že odvolat se proti jeho moudrosti nelze).

Některé nejisté studenty mohlo působení pedagoga, který nevidí některé zásadní paragrafy, sice zmást, ale děkujme Bohu, že se vydal učit právo a ne počty na základní školu. Tam by jeho matematické objevy v nevinných dětských dušičkách mohly vyvolat chaos téměř absolutní.

Abychom se pořád neopakovali, pomineme nyní ty zásadní objevy, o nichž jsme referovali už víckrát (od září do ledna uplynul měsíc, rok má 1000 dnů, protože 126 dnů je 0,126 roku a především 5:2=6, protože pětičlenná komise, která se může usnášet polovinou přítomných, je podle něj schopna se usnášet pouze za přítomnosti šesti svých členů), a budeme se soustředit na ty sice nenápadnější, ale stejně významné.

Dva roky přece mají 28 měsíců (jak bylo objeveno pod č.j. R-582–10 a opakovaně pod č.j. R-604–10), od ledna 2001 do května 2005 neuplynulo čtyři a čtvrt roku, jak byste si snad mohli myslet, ale toliko 2,8 roku (jak bylo objeveno pod č.j. R-576–10), zatímco od června 1998 do října 2002 uplynuly nikoli 4,3 roku, jak byste se možná mohli mylně domnívat, ale rovné tři roky (č.j. R-583–10).

Takové objevy už rozhodně zaslouží ochranu (například tuhou, pevnou vestou, neboli kazajkou).

« Zpět