yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
k prozíravosti občanského zákoníku, našeho zákona pro lidi.
Kolikrát jen jsem už četl, že nový občanský zákoník je zákonem pro lidi.
A pořád a pořád se přesvědčuji o tom, jak velká je to pravda.
Třeba takový věřitel je obvykle pěkný nelida, vzpomeňme třeba jen na takového Harpagona, který se celý život bál jen o své peníze a ničeho nedopřál ani svým dětem. Ale vzpomeňme na něj raději jen velice opatrně, neb podle některých zpráv pan Moliére, který ho vytvořil, vystudoval práva v Orléansu jen od roku 1641 do roku 1642, tedy za dobu zjevně poněkud kratší, nežli je standardní doba studia.
Nechme však prach pana Moliéra se strachovat nad hroznou představou, co bylo by bylo s ním i jeho alma mater, kdyby se o něm do konce měsíce doslechla nejmenovaná záhy exkomisařka. Podle § 25 nového občanského zákoníku se na počaté dítě hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Dluhy však logicky nevyhovují nikomu, nebudou tudíž nejspíš příliš vyhovovat ani nenarozenému dítěti: takže věřitelé mají prostě smůlu, což jim však patří, neb často bývají nelidové.
Chcete snad další příklady toho, že občanský zákoník je zákonem pro lidi?
Tak si připomeňme například vyplácení sociálních dávek na bohužel
zmizelé děti třeba ještě desítky let po jejich zmizení. Podle §
74 odst. 2 občanského zákoníku totiž člověka, který se stal
nezvěstným před dovršením 18. roku věku, nelze prohlásit za mrtvého
před uplynutím roku, v němž uplyne dvacet pět let od jeho narození.
Vyplácení dávek na
na dítko ztracené jako roční jistě státní rozpočet rád unese, už
proto, že autoři zákoníku přece v důvodové zprávě napsali, že
přijetí občanského zákoníku nepřinese žádné náklady.
V rámci svých prorockých vizí autoři občanského zákoníku počítali dokonce i se současným bojem Evropské unie proti jejím zavilým nepřátelům, například veverkám, nosálům, mývalům anebo třeba vzácným ibisům posvátným.
S ohledem na to, že tito tvorové cítí nepřátelství k Evropské unii (a ona k nim tím více), nebude zřejmě možné si je v blízké budoucnosti už koupit. Ale proč byste to vůbec dělali? Máme přece zákoník pro lidi.
Věc, která nikomu nepatří, a tím pádem i zajaté zvíře bez pána, si přece podle § 1045 odst. 1 občanského zákoníku může přivlastnit každý. A zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile uteče a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nepronásleduje (§ 1046 odst. 2 téhož zákoníku).
Chcete někomu prodat mývala nebo veverku?
Stačí se přece domluvit, kde přesně ho přestanete soustavně pronásledovat a zájemce tam může počkat s klecí.
Autorům však za toto dobrodiní raději osobně neděkujte. Co kdyby, jak soustavně činili i v minulosti, splnili nejčestnější občanskou povinnost, totiž tu oznamovací?