Obrozenecká

Kdo by tušil, kdy a čím naše národní obrození vyvrcholí?

Vzpomínáte si ještě (šťastni ti, kdo ne, pochopitelně), jak notorický pan exministr (ne)blahé paměti a kmotrovské spravedlnosti radostně a hlavně zásadově a transparentně volal na fakultním schodě a posléze i na ministerském chodníku „reforma,“ čímž zásadně zreformoval jak vysoké školství, tak i justici? Bývaly doby, kdy by se to stát nemohlo.

Už jsme si přece kdysi dávno připomínali poměrně letité pražské nařízení (z roku 1613) zakazující pouštět na ulici „nečistá hovada a dobytek sviňský“ (případně další živočichy, jako například smrduté kozly). Něčím takovým se ovšem ani pan exministr, ani tvůrci nového kodexu, který si přivlastnil, nedali nikterak omezovat, nejen v pohybu, ale hlavně ve fantazii, ba ani mýlit.

Některé předpisy jsou totiž spíše módní, nežli moderní, takže je vždy třeba rozumné nápravy.

Proto také náš nový občanský zákoník napravuje všelijaké módní výstřelky, například zákazy pouštění smradlavých kozlů a špinavých prasat na ulici, seriózním návratem k moderním tradicím, spočívajícím v zákazu pastvy špinavého, ba i cizího dobytka, či spíše zvířat vůbec.

Nemáte vlastní nehty? Natrhejte si. Nemáte vlastní vlasy? Taky si můžete naškubat. Podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku se přece má za to, že souhlas k oddělení takové části těla, jež se znovu obnoví, byl udělen.

Nemáte vlastní dobytek? To ale máte velikou smůlu (nebo ji spíš má onen cizí dobytek).

Novému občanskému zákoníku už s Vámi došla trpělivost: zvířata nejen špinavá, ale dokonce i cizí jsou totiž z pastvy vyloučena (srov. jeho § 1279 odst. 1).

Těmito typicky českými návraty k seriozním kořenům ostatně podle našeho názoru pokračuje, a samozřejmě především vrcholí, naše obrození.

Těch podobností co jen tu vidíme.

První divadelní představení v češtině hráli přece v roce 1771 (v pražském divadle V Kotcích) němečtí herci, kteří neuměli česky, takže je obecenstvo vypískalo. Vidíte tu nutkavou podobu s děním kolem nového kodexu? Ten taky nesvěřili někomu, kdo by tomu snad rozuměl, nedej Bože nějakému právníkovi, no prostě těch podobností je mnoho.

Doba samozřejmě přinesla mnohé inovace: třeba samoobsluhy. Ať již v oněch slavných obrozeneckých dobách nesl Bivoj na Kavčí hory vepře (staročesky „svinstvo“) tanče přitom polku nebo kvapík (ozdobou obrozeneckých dob byla populární polka Bivoj či kvapík Žižkův sen, možná i naopak), víme díky notorickým exministrům, notorickým předsedkyním a jiným notoricky se vyskytujícím bytostem, že dnes se tamtéž (tedy na Kavčí hory) svinstvo nosí samo.

Problémem národního obrození ovšem bylo, že nepřineslo žádné skutečně veliké dílo.

Nápravy je tedy nyní konečně dosaženo novým občanským zákoníkem, který svým rozsahem překonal i nestvůrně obrovitou Ďáblovu bibli (a to na ni bylo zapotřebí asi 160 oslů, zatímco na nový občanský zákoník stačili tři nebo čtyři: ovšem na pergamen vyrobený z oslí kůže už napsán nebyl, jak jistě chápeme).

« Zpět