Očekávání?

Volby v podstatě za pár hodin, a tak moji přátelé uzavírají sázky, jestli plzeňští novopečenci narychlo nespíchnou nějakou pitomost, aby se na poslední chvíli ještě zviditelnili (ne, že by bylo zvlášť radostné nekonečně čekat, zda naše civilizátory a normalizátory konečně přece jenom nenapadne nějaká trochu normální myšlenka).

Jenže to ti hoši fakt nemají jednoduché. Ukázali nám sice, že podivně nečekanou vlastností zuřivých pátračů je nasazovat jiným svou vlastní, totiž psí, hlavu (že by se tím jen dobrosrdečně a nezištně dělili o své skvělé špiclovské schopnosti?), ale teď už nám psí hlavu prostě nasadili a další po ruce nemají. Výsledek podjaté komise, ve které někteří plzeňští poctivci objektivně, korektně a transparentně (jak taky jinak!) za pevně zavřenými dveřmi zkontrolovali své vlastní prapodivné studium i nevinné studium všech ostatních svých spolužáků, aby rozčarovaně zjistili, že 99,3% nebo možná i 99,5% všech plzeňských studentů studovalo zcela bez závad, se jim taky povedlo zakopat hluboko pod imaginární koberec senzačním zjištěním, že v případě těch O,7 či O,5% univerzita či fakulta chybovaly, takže poškozené studenty je nutno preventivně totálně zničit. Kdybych byl masochista a četl si prastaré články dřímající v zaslouženém zapomnění, asi bych se obával, zda se mi nápadně neprodlužují tesáky a kolem očí neroste zlověstná černá maska. Ne že bych snad zupírovatěl, ale mývalové mají opravdu dlouhé špičáky a o mně přece svého času referovali jako o Mývalovi (je ovšem nespravedlivé, že mi vůbec nechutnají granule ani brouci a pavouci, kteří svorně patří mezi mývalí laskominy a jsou podstatně levnější, než to svinstvo, které chutná mně a kterého se slušný medvídek ani tlapičkou nedotkne).

Teď už by civilizátoři asi fakt museli prozradit, že mám dvě hlavy a tu druhou nosím tajně po kapsách, nebo že do různých věcí neslušně strkám všechny tři své neárijské nosy. Keltští druidové si kdysi dávno vyčesávali vlasy do špičky (předobrazu mágského klobouku) a ztužovali je kravským i magickým lejnem (copak to asi bylo?), aby jim ten krásný účes lépe držel a mohl je trvaleji (že by odtud název trvalá?) spojovat s kosmickým vědomím. Pokud se novopečenému vedení podaří sehnat dost vlasů i jiných potřebných materiálů, mohli by získat spojení a zjistit, co by ještě zabralo na masy otupělé jejich dlouhodobě stejnými bláboly, ale jinak budeme zase obětí jejich skálopevného přesvědčení, že nudy na světě není nikdy dost.

P.S. Dostal jsem dotaz, zda myslím vážně, že je někdo takové, hm, prosté stvoření (původní výraz ale začínal na H), aby byl schopen do úředního dopisu napsat, že se stala závažná chyba tím, že profesor, který studenta neměl zkoušet, ho opravdu nezkoušel.

Odpověď: Ano.

Pokračování dotazu: Pokud někoho nezkoušel profesor, který ho neměl zkoušet, není náhodou všechno v pořádku?

Odpověď: Taky se mi zdá. Ale jakže to krásně napsal Terry Pratchett? „Ale já jsem na vaší straně!“ vykřikl zasažený profesor mlhavých studií. „To není možné, vždyť jste byl tak skvělý cíl, pane kolego,“ odpovídá děkan.

P.P.S. Dostal jsem dotazů dokonce několik. Někteří poukazujete na článek z jednoho časopisu (tuším z 11.5.) o tom, že pan děkan/exministr a televizní pan Moravec obnovili společnou domácnost a ptáte se, zda budu namítat podjatost jedné nejmenované veřejnoprávní televize?

Nebudu. Veřejné instituce jako pošta, muzea, vysoká škola nebo veřejnoprávní televize nejsou úřady, nemohou vést žádná úřední řízení a tak se jejich podjatost úředně namítat nedá. Zkuste si namítat podjatost muzea, které vaše předky vykreslilo jako šeredné nahrbené opice, jež jsou vám navíc trochu podobné?

« Zpět