Odpočinková?

Neděle je den plný odpočinku, odpočinek, jak známo, zvyšuje odolnost, a tak si můžeme dopřát i představy tak příšerné, že by jindy normálního člověka bleskově skolily do temného bahna hluboké duševní poruchy.

Zkuste si představit, že se probudíte po noci plné totálně nesplnitelných snů, například, že jste našli pirátský poklad na Měsíci, že jste výhodně zakoupili stavební pozemky na Saturnu, že jste rozluštili etruské písmo nebo Fermatovu rovnici, že si Vás aspoň jeden člověk na světě trochu váží nebo Vás dokonce má docela rád (prostě si zkuste představit probuzení v novopečené kůži). Jste veselí a hraví, ale samozřejmě žádný lenivý oddych, rozhodně se nebudete nějak netransparentně či dokonce nekorektně povalovat v pelechu, ale hned se pustíte do přínosných úvah: tak tomu dnes zkusíme ublížit?

Adeptů je spousta, hned tisíce bývalých spolužáků. Někteří z nich přitom nebyli všelijakými záludnými psychotesty odhaleni jako patologičtí lháři posedlí mocí či jiní sociopati prosáklí bludem o vlastní důležitosti, takže pronikli třeba i do justice, další se kdesi domohli hromad všeobecného hodnotového ekvivalentu, laicky označovaného jako peníze, jiní jsou snad prý dokonce oblíbení, nebo jsou ještě ke všemu považováni za inteligentní a vzdělané a vůbec se dopustili celé řady neodpustitelných prohřešků, které jim ovšem budou po zásluze spočítány a k nimž by se zapšklíci nikdy nesnížili. Samozřejmě bude vše spočteno (páně exnáměstkovským systémem 5:2=6) i těm, kteří se kromě obvyklých deliktů (znalosti, inteligence, či dokonce oblíbenost) od korektních zapšklíků odlišují také tím, že dosáhli akademických titulů, na něž se novopečenským nohsledům dosáhnout nepodařilo. A tak byli dopisy páně magistrovými osloveni i doktoři obého práva.

Jenže ouha. Hra na úředníky, při dosažení určitého věku (asi čtyř let) už nehratelná pro přílišnou dětinskost a jednoduchost, se tady dostává do další prapodivné smyčky. Prožluklý zákonodárce neodhadl před lety, co se dnes bude novopečencům hodit, a v zákoně o vysokých školách neprozřetelně stanovil (§ 46 odst. 5), že ti, kdo skládají státní rigorozní zkoušku a obhajují rigorozní práci, už nejsou studenti. A naprosto nerozumně (v § 6 odst. 1 písmeno e) téhož zákona o vysokých školách) stanovil, že součástí samosprávy vysokých škol sice je rozhodovat o právech a povinnostech, ale ouha, jen studentů. Což ovšem ti absolventi skládající rigorozní zkoušky už nejsou.

Na druhou stranu, pro dostatečně hravé jedince žádný problém. S bohorovnou logikou to staví tak, že pokud nejsou žádný úřad ani ve vztahu k bývalým studentům, a přesto je baví si na něj hrát, proč by si tu prostinkou hru nezahráli i ve vztahu k lidem, kteří studenty ani nebyli?

Je ovšem těžké být Bohem. Bůh stvořil svět za šest dnů, a viděl, vše co učinil, aj, bylo velmi dobré. Novopečenci se patlají s pomluvami svých kolegů skoro devět měsíců, a pořád to stojí za to, za co stojí svět podle hostinského Palivce. Kdybych jim mohl doporučovat, volil bych proto na jejich místě radši nějakou exotiku, třeba některého vedlejšího boha jakéhosi kanackého kmene. Toho ctitelé zahrnují hnojem a jeho jednotlivými páchnoucími ingrediencemi, metanými zdálky i zblízka, a po večerech mu chodí sprostě nadávat, takže by na tom novopečenci v této roli byli stejně jako teď a ještě by k tomu byli bozi (i když vedlejší).

Ostatně i biblický Hospodin zástupů ví svoje. Svět stvořil úplně v pohodě za šest dnů, ale pravidla, která uložil lidem, musel Mojžíšovi vysvětlovat čtyřicet dnů (II.kniha Mojžíšova, 24.18). Naštěstí je vševědoucí, takže ho ani nenapadlo třeba vysvětlovat novopečencům zákon o vysokých školách. Činil by tak nepochybně dodnes a bible by tak končila kdesi ve dvou třetinách druhé knihy Mojžíšovy (čímž bychom jen ve Starém zákoně přišli o sedmatřicet dalších).

« Zpět