Odpověď?

Pokud jste si přečetli úvahu (prohlášení) pana doktora Veselého (dovolil jsem si je uveřejnit na těchto stránkách pod názvem Sledovačka II), musíte pociťovat nezměrné štěstí, že aspoň někteří z nás nežijí ve světě, v němž musí zcela nezaviněně žít on. Protože, jak se ukázalo, on musí žít ve světě, proti němuž je bájný Kocourkov nádherně moudrá a neskutečně spořádaná obec.

Zkuste si představit, že nějaká dáma, či klidně i pán, objedná sebe, anebo své dítě, na jakési očkování. Lékař však dospěje k závěru, že dámu, pána či dítě v žádném případě očkovat nebude a naopak rozhlásí o dámě či pánovi do médií, že preferují odporný a zavrženíhodný sex se zvířetem a co víc, ještě k němu vedou i své nevinné děti. Že by skutečně neuvěřitelné? Pokud by se to někomu přihodilo, jistě by nemohl uvěřit vlastním uším, ba ani očím, ba ani jiným smyslům (snad kromě hmatu vnímajícího dotyk špičky nohy s ušlechtilými měkkými částmi lékařova organismu), ale jedna nejmenovaná náboženská společnost, veřejnosti známá především odmítáním násilí, vojenské služby a transfúzí, dlouho považovala očkování za rovnocenné sexu se zvířaty, protože vpichem injekce se do člověka vpravují látky pocházející ze zvířat. Rada společnosti sice počátkem 50.let zákaz očkování zrušila, ale řada ortodoxních věřících má stále vážně pochybnosti.

Zkuste si představit dámu (pána tentokrát je stěží), jež se objedná s nějakým problémem ke gynekologovi, který ji odmítne ošetřit a její potíže varovně vykřičí do světa, neboť příslušníci téže náboženské společnosti nesmí ani poslouchat neslušné historky a musí naopak jejich vypravěče důsledně kritizovat, a to i veřejně (co teprve, kdyby dotyčná dáma žádala o přerušení nechtěného těhotenství, jež je v očích řady věřících osob vraždou a jako takové je třeba je vykřičet do světa, aspoň toho mediálního, nejlépe i s podrobným popisem důvodů a procesů, jež ke vzniku nežádoucího stavu vedly).

No, a co když si najmete detektiva na sledování nevěrné manželky (pokud jste ženatý muž), nevěrného manžela (pokud jste vdaná žena), případně nevěrného partnera (pokud žijete v registrovaném partnerství s osobou téhož pohlaví). Detektiv ovšem namísto toho uvědoměle usoudí, že vy jste měl daleko více milenek či milenců, takže jste daleko více vinen rozvratem manželství, a půjde vše vyzvonit manželce, manželovi nebo registrovanému partnerovi, prostě tomu druhému, a pro jistotu a pro peníze samozřejmě ještě i všem médiím ochotným naslouchat, neboť, jak známo, žijeme v mediálním světě. Právě takhle přece zní ta neuvěřitelná historka, kterou světu k věření předhodil žurnalista z jedněch mladých, pardon, dnes už jen dnešních, novin. Jsou profese, které nemůžeme příliš poměřovat etikou (pokud bychom zvažovali, zda je etické šmírovat manželku na záletech, museli by podle mého starosvětského názoru detektivové umřít hlady): například prostituce. Jakpak by asi prosperovala prostitutka, která by zastávala názor, že poskytování sexuálních služeb není etické? Není ovšem zakázané (zakázané je jen kořistění z prostituce provozované jiným, neboli kuplířství).

A tak buďme sice hodně neradi, že se taková věc, jaká se přihodila doktoru Veselému, vůbec přihodí, ale buďme rádi, že tento hrubě nepěkný jev není frekventovanější. Tedy vlastně, buďte.

Já a severokorejští fotbalisté bohužel víme, jak pěkně se na svět dívá z pranýře. Páni fotbalisté museli v červenci trčet několik hodin na náměstí za prohrané zápasy, zatímco jim nejvyšší milovaní vůdci jejich země a zhrozený uvědomělý dav nadával za to, že nehráli fotbal podle zásad velkého či milovaného vůdce, a studenti po nich iniciativně týchž několik hodin házeli rajčata, zatímco trenér byl odejit kamsi do zemědělské prvovýroby. Mně se samozřejmě novopečenci hned potom, co jsme si srdečně podali ruku na to, že tak nikdo z nás rozhodně a nikdy neučiní, taky pokusili znectít, i když jejich virtuální rajčata naštěstí létala opravdu mimo (což prokazuje, že máte-li olšové ruce, netrefíte se dokonce ani virtuálním rajčetem). Jak mi ovšem napsala jedna osoba velmi, velmi blízká: jací novopečenci, až na jednu výjimku spíš staropečenci (přičemž staropečenec je definován jako po zásluze odejitý novopečenec).

No, ale abych se vrátil k panu doktoru Veselému. Napsal totiž novému panu děkanovi, jak je vůbec možné, že reportér má u sebe listinu určenou osobně doktoru Veselému, jež mu však nikdy nebyla doručena. Odpověď, kterou mu pan děkan poslal, pana doktora Veselého velice překvapila a musím upřímně přiznat, že opravdu hodně překvapila i mně. Schválně, co jí řeknete Vy, až Vám ji příště předhodím?

« Zpět