Odpovědná

Jak se zdá, jsou posty, které bych na burze práce snad ani nenabízel. Třeba náměstek ministra.

Přítel, jehož si nezměrně vážím, mne zaskočil tím, že v časech okurkové sezóny se mediím vyhýbá a nezbytné informace o tom, co se děje, čerpá z těchto stránek. Pod tíží tak nečekané odpovědnosti si tedy dovoluji upozornit na zjištění plynoucí z aktuálního dění.

Spousta z nás si vždycky myslela, že leda typicky žebrácký peníz si vyslouží především náměstci ministrů, takže třeba permanentní, ba přímo notorický, spravedlnostní náměstek a též náměstek i jiných ministryň, si musel přivydělávat i na kafe psaním nesmyslných dopisů, k němuž se žádný právník nechtěl snížit. Pan notorický exministr nám přece prozradil nejen to, že dohodl s notorickou paní komisní akreditaci plzeňských práv za svobodné zvolení toho, s kým se jí dobře pije (jak prozradil na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“), ale i to, že zařídil svému náměstkovi pár univerzitních korun na kafe (sotva milion, či dva).

Nyní tedy znovu aktuálně vidíme, že náměstkům není co závidět. Exnáměstek pana notorického exministra totiž náměstkoval na zkrácený úvazek jen v pondělí a úterý, zatímco od středy do pátku se živil jinak (i když na stejném ministerstvu), jak uvedl ve svém prohlášení, v němž vysvětlil, jak poté, co převzal návrh na jmenování vrchní zástupkyně, jej standardně, korektně a transparentně ukryl v trezoru a vytáhl až za několik dnů (což je jistě standardní a obvyklý úřední postup).

Jak pravil už pan Menšík, vážně řečená blbost může někdy vypadat i jako důvod k zamyšlení.

Což nás ovšem přivádí k dalším velikánům.

Marxovo učení kdysi rozvinul Lenin, takže se dostal i do jeho názvu, ba i soudruh Stalin se tam chvilku hřál jako geniální koryfej marx-leninské vědy, nežli byl odhalen jako ďábelské mámení.

Ale i čelní čeští marxisté (zatím díky panu premiérovi víme o jedné čelné české marxistce, jež neustává v budování komunismu, zatím alespoň ve vysokém školství, jehož likvidaci plánuje a řídí z čela občanské akční komise, zvané akreditační, asi proto, že její zálibou i posláním je co nejvíc neakreditovat) vykazují stejné vlastnosti, jako vykazoval geniální, moudrý Stalin.

Když se podívám na notorickou paní předsedkyni, jak družně, radostně a vpravdě soudružsky popíjí se spřátelenými studenty a učiteli (či přesněji se spřáteleným učitelem a spřáteleným studentem, viz fotografie u úvahy Ilustrovaná II), hned mi vytane vtíravá podoba s oslavovaným soudruhem Stalinem. Ostatně, posuďte sami (J. V. Stalin: Stručný životopis, Svoboda, Praha 1949): „je přec známa nepřekonatelná Stalinova logika, jasnost jeho myšlenek, oddanost straně, horoucí láska k lidu a zejména horoucí láska k mládeži.“

Zatímco notorická paní komisní (v psaní z 19. března, které by případný masochista mohl stále ještě najít na akreditačních stránkách) zastává moudrý názor, že veřejným zájmem jsou pocity členů její komise, hlavně pak ty její, hanebný revizionista se pozná podle takových nesmyslů, jako že „demokracie je přísné dodržování zákona mocenskými orgány“ (jak pravil právník Gorbačov, a co se z něj nakonec vyklubalo!).

Co by asi tak mohlo vypadnout z právníka?

Z mladého světce starý plesnivý čert, slibuje nám například právník Francois Rabelais. To je ten, který se proslavil i výrokem: Hlavně když je koryto, svině se už najdou.

Odhlédneme-li ovšem od těchto pofidérních právníků pisálků, nejspíš i rychlostudentů, měli bychom přece zohlednit nebetyčné zásluhy o rozvoj marxistického učení. A možná by se pak povedla i nějaká ta dohoda.

Kdyby se třeba Večerní univerzita marxismu-leninismu (VUML) podle principu: komu čest, tomu čest, znovu zavedla pod označením VUMLD, určitě by problém s akreditací neměla.

« Zpět