Odvolat pro blbost

Jak to dnes říkaly (respektive psaly) Britské listy...

Jasně, že nejdůležitější ze všeho je vždycky titulek. Text pod ním už zdaleka tak důležitý není a zhusta je dokonce o něčem úplně jiném.

Podle titulku bychom se například mohli domnívat, že nevděk světem vládne a že veřejnost si přeje, aby se pro změnu poroučel pan vždycky náměstek, který oblažil lidstvo takovou spoustou objevů zeměpisných (v Plzni, či alespoň na některých místech Plzně neplatí správní řád, což doložil tím, že do svých usnesení důsledně psal, že proti nim není odvolání přípustné, ačkoli správní řád v ustanovení § 76 odst. 5 stanoví, že je), matematických (komise složená z pěti členů a schopná se usnášet za přítomnosti poloviny z nich se může usnášet, pokud je přítomno šest jejích členů, srov. např. univerzitní č.j. R-377–10) a fyzikálních (126 dnů je desetina roku, přesně 0,12 roku, srov. totéž č.j.), že se Edisonův popel svíjí v křečích závisti, o méně zdatných vynálezcích typu například Křižíka ani nemluvě.

Neboť Parlamentní listy nás například dnes informují o petici, žádající okamžité odstoupení všech, kdo porušují zákony matematiky. Požadujeme okamžité odvolání pro blbost, nabízí titulek. Konkrétně odvolání pro blbost všech, kteří obhajují nebo prosazují porušování zákonů matematiky.

A když se ještě dočtete, že to všechno byla „nezodpovědná, rádoby populistická stupidnost“ (jak se vyjádřil nejmenovaný vládní poslanec), pak jen těžko uvěříte, že to všechno není o panu exministrovi, notorické paní komisní a plzeňských právech. Tím spíše, když závěr zní, že šlo jen o nezodpovědné hrátky, jimiž se někdo neuměle snažil proslavit.

Což o to, veřejnost samozřejmě chce, aby se notorický pan náměstek poroučel, to jistě.

Když čtete titulek o požadavku odvolat někoho pro blbost, kdo by si hned nevzpomněl na notorickou paní komisní, pana vždycky náměstka a dokonce i notorického pana exministra (který se ovšem podle zářijových Parlamentních listů „popravil v přímém přenosu” tak šikovně, že ho naštěstí ani není odkud odvolat).

Ale článek pod oním ohromujícím titulkem se bohužel týká jen početních kreací doprovázejících přímou volbu prezidenta (když v jednom kontrolovaném vzorku máte 3% chyb a v druhém taky, máte totiž 6% chyb, takže když budete mít v jednom vzorku 55% chyb a v druhém taky, nahamounili jste si vlastně záporný počet podpisů).

Britské listy to výstižně charakterizují tak, že „tohle je země pitomců,“ zatímco paní senátorka a exsoudkyně Ústavního soudu zděšeně poukazuje na hrozby takto zfušované přímé volby, stejně jako její bývalý šéf a předseda dotyčného soudu varoval už v únoru, že přímá volba prezidenta má řadu úskalí.

Což je přece nesmysl. Notorický pan exministr, který už v roce 2010 (jak jsme se mohli dočíst 17.9.2010) představil národu skvěle propracované návrhy na přímou volbu a předkládal je potom i ve vládě a parlamentě (například 8. února 2012 na 17. schůzi Senátu) tyto obavy transparentně rozdrtil (jak přece psaly Parlamentní listy už 13. února: „Pospíšil vyvrátil obavy Rychetského“).

Jak by něco mohlo být špatně, když to notorický pan exministr nejen předložil lidu, ale navíc pochválil?

Když to jistě alespoň v duchu chválí i notorická paní komisní? Jakkoli se svých funkcí drží pevněji, nežli pan exministr, můžeme k ní jistě také přidat nějaké to ex, třeba když se podíváme na fotografie u úvahy Ilustrovaná II, kde radostně a transparentně popíjí s odrodilým plzeňským studentem.

Pan exministr přece dělá všechno pro blaho své vlastní země.
Jak to dnes říkaly ty Britské listy…

« Zpět