Ohlasy a ozvuky

Vaše iniciativní náměty mne opravdu moc potěšily.

Protože Jaroslavu Haškovi vytesávají v Lipnici osmnáctitunovou sochu, a protože nový občanský zákoník je skoro třikrát tlustší nežli Švejk a obsahuje také nejméně třikrát více absurdního humoru, dovolil jsem si navrhnout pro notorického pana exministra sochu nejmíň padesátitunovou, s tím, že do doby jejího přitesání bychom by tedy mohli panu exministrovi přisoudit aspoň stávající (a tedy jaksi uvolněnou) Haškovu bronzovou sochu z Lipnice.

To ovšem vzbudilo nesouhlas čtenářů, neboť Hašek svůj tlustý humoristický román napsal sám, kdežto notorický pan exministr humoristické dílo sice mnohem objemnější a nazvané občanský zákoník jen vnutil národu, což prý nelze srovnávat.

Protože si ovšem notorický pan exministr skutečně nějaký ten kámen zaslouží, případně nějaký ten pomníček z jiného materiálu, padl i návrh společné využití současného ležícího díla.

Zatímco třeba právnický rychlostudent Tycho de Brahe (práva studoval v letech 1562 až 1565, navíc v Lipsku, kde to posléze jiní právničtí rychlostudenti, jako třeba Goethe, zvládli stejně nestandardně rychle), ba navíc i rychlostudent filozofický (filozofii na vysoké škole vystudoval taky za tři ročky, od roku 1659 do roku 1562) a neméně ohavný rychlostudent astronomie Johannes Kepler (vysokou školu vystudoval v letech 1589 až 1591, takže moc dlouho mu to opravdu netrvalo) musí mít sochy dvě, protože je dost možné, že Kepler Tychona de Brahe otrávil, v případě notorického pana exministra na jedné straně a spisovatele a komisaře Haška na druhé by to tak být nemuselo. Pan exministr sice otrávil celý národ, dokonce opakovaně, ale panu Haškovi se to vyhnulo, neboť prozřetelně zemřel mnohem dřív.

Jak jsme si včera napsali, Haškovu ležící sochu kdysi vytvořil profesionální tvůrce Gottwaldových soch, takže se Haškovi nijak nepodobá (snad kromě určité boubelatosti) a naopak nese Gottwaldovy rysy (což ovšem tehdy vůbec nevadilo s ohledem na ideovou spřízněnost, protože Jaroslav Hašek přece byl věrným bolševikem, dokonce dostal stranickým úkolem, aby přestal pít). Ideová spřízněnost (samozřejmě ani boubelatost) by ovšem nijak nevadila ani v případě notorického pana exministra, neboť se snažil vzkřísit jednu z diktátorových největších pitomostí, totiž rušení akademických titulů (Gottwald je chtěl rušit nepřátelům komunismu, zejména intelektuálům a bohatším lidem, takže i cílová skupina zůstala zcela stejná).

Mnozí z Vás ovšem vůbec nechápou, jak se mohlo stát, že notorický pan exministr zapomněl kandidovat na hlavu státu.

Že mu prý není dost let?

To přece už dávno vyřešil jeho věrný vždy náměstek.

Jestliže podle psaní, jež rozposlal z úsporných důvodů univerzitní poštou třináct dní je 0,3 roku (podle univerzitního č.j. R-594–10 totiž absolventovi, který studoval od od 19.6.2001 do 6.6.2005, chybí do doby čtyř let studia 0,3 roky, neboli čtyři měsíce), pak je panu exministrovi už hodně přes padesát.

Tak co by nemohl být prezidentem? Když každých třináct dní, po které nás oblažuje, korektně a transparentně započítáme jako čtyři měsíce, šlo by to přece jak po másle.

« Zpět