Ohovaranie

aneb o tom, jak se prodejcům hrnců konečně dostalo spravedlnosti. A díky komu.

I ti nejlepší se zhusta stanou terčem všelijakých pomluv.

Kdybych byl komunistickým slovakofilem, jako třeba císař František I. (768–1835), napsal bych ohovárania.

Jen na okraj si dovoluji připomenout, že skvělí autoři ještě skvělejšího nového občanského zákoníku tím, že v důvodové zprávě k němu odhalili termín „právní úkon“ jako slovakofilní komunistický relikt, odhalili současně dotyčného císaře (který umožnil, ba poručil, jej vtělit do obecného zákoníku občanského z roku 1811) jako pravého vizionáře a futuristu. Totiž jako milovníka slovenštiny, která v té době ještě nevznikla (Ludovít Štúr prosadil spisovnou češtinu až v roce 1844), který byl nadto ještě i komunistou dávno před tím, než vůbec vzniklo slovo komunismus (jež pan Cabet vymyslel až v roce 1839).

O habsburského mocnáře, který dovolil takovou hrůznost (použití pojmu „právní úkon“), nám však rozhodně nejde. Jde nám v prvé řadě o odhalení hnusné pomluvy, že autoři nového občanského zákoníku jej z (velké) části opsali právě z obecného zákoníku občanského z roku 1811.

Ačkoli to sami autoři skromně tvrdí, jde o jedinou výjimku, kdy není třeba jim uctivě přikyvovat, ale naopak ještě uctivěji zvolat: Kdeže, my víme, že jste to neopsali. My dobře víme, že jste to ve své neskonalé moudrosti vymysleli! A hluboce a upřímně se klanět.

Pohleďte sami: podle § 908 obecného zákoníku občanského „co se dává při uzavření smlouvy napřed, …jmenuje se
závdavek.“

Nevinná strana si podle tohoto ustanovení při zaviněném nesplnění smlouvy mohla nechat, co obdržela jako závdavek, nebo žádat dvojnásobek toho, co sama jako závdavek dala.

Navzdory vnější podobnosti však nový občanský zákoník stanoví něco úplně jiného. Podle jeho § 1809 totiž: odstoupí-li strana, která dala závdavek, od smlouvy, ztrácí právo na jeho vrácení.

Pamatujete se ještě na všelijaké obchodníky s hrnci a jiným vesměs kovovým zbožím, kteří Vás někde ukecali, abyste si jejich hrnce za hříšné tisíce pořídili? Do kvetoucího obchodu z hrnci se nevhodně zamíchal i Nejvyšší soud, který v rozhodnutí sp.zn. 33 odo 131/2003 a řadě dalších rozhodl, že odstoupením od smlouvy osoba realizuje své právo, které jí zákon přiznává (právo odstoupit od smlouvy) a nemůže za to být sankcionována. Vzpomínáte?

Nyní konečně se hrncoví prodejci dočkali spravedlnosti. Nechceš naše hrnce? Využiješ svého práva, jež Ti zákon dává? Odstoupíš od skvělé smlouvy s námi? A máš po záloze, pardon, po závdavku!

Současně sami vidíte, že se starým obecným zákoníkem občanským z roku 1811 (nehledě ke slovensko-komunistický, výrazům jako je „právní úkon“, jimiž se jen hemžil) nemá náš nový moderní občanský zákoník nic společného.

Vždyť podle zákoníku z roku 1811 propadl závdavek tomu, kdo zavinil, že smlouvu nelze splnit, zatímco dnes propadne tomu, kdo využil svého zákonného práva.

A tak je to správné, tak to přece má být.

« Zpět