Oldřich a Božena

Všichni jsme měli tu smůlu, že jsme poněkud šokovaně přihlíželi tomu, jak při jakémkoli formování současnosti bývalí novopečenci hanebně selhali. Jejich pokus napravit hrubé křivdy minulosti, ve které jim s ohledem na jejich nízké kvality nikdo nechtěl dát žádné dobře placené funkce, se zpočátku zdál zdařilejší a jednu chvíli to skutečně vypadalo, že jim prostý lid snad i uvěří, že úspěšná a ctěná právnická fakulta byla ve skutečnosti jen hnízdo zmijí (samozřejmě kromě nich a dvou až tří studentů, jejichž úctu a lásku si posléze zaplatili z fakultních peněz mnohatisícovým stipendiem).

Jenže zase jen zpočátku. Z více než 5% zlotřilých studentů (400 z cca 7000) počet chybujících strmě vzrůstal na 0,3% (dvacet z cca 7000), O,2% (patnáct z cca 7000), 0,14% (deset z cca 7000) až k 0,002 (dva až tři z cca 7000), nežli však mohl po zásluze dospět k nule, stali se z novopečenců rovněž po zásluze už jen bývalí novopečenci. Nicméně přinejmenším v počátečních fázích se ukázal určitý, sice nevelký, ale přece jen jakýsi, talent k překrucování historie, takže je tu na co navazovat. A taky se řádně navazuje.

Kdyby kníže Oldřich nebyl jen zbytkem kostry v hrobě č. 98 v bazilice sv. Jiří, mohl by si spokojeně mnout ruce a plánovat další radostné nahánění a svádění severočeských Božen a počínání Břetislavů (na rozdíl od preventivně vykastrovaného bratra Jaromíra), ať už kolem potoka v Peruci nebo někde jinde, protože hospodářskou prosperitu jeho přemyslovského knížectví mu spolehlivě zajistí jiní. Již v roce 1016 totiž velkým úsilím bývalých novopečenců a jejich přívrženců bude zažehnán rozpočtový schodek, šklebí se jistě radostně zbylá část lebky, a těší na další utrácení, určitě vpravdě knížecí. Dokonce i nám se najednou nebývale rozšiřují obzory: co když motivace bývalých novopečenců při jejich podivných čističsko metařských aktivitách byla docela jiná? Vždyť Oldřich natrefil na Boženu, když prala prádlo v potoce a hned se do ní zamiloval: třeba naši milí také čistili fakultu jen proto, aby se do nich zamiloval nějaký ten vladař? Muselo by to ovšem být podobně jako v případě Oldřicha hned na první pohled, kdo se na ně podívá víckrát, ten se pochopitelně už nikdy nezamiluje (tedy do nich).

Aspoň předpokládám, že mělo jít o Oldřicha. Už jen s ohledem na členství v Evropské unii tiše doufám, že nemělo jít o stabilizaci rozpočtu například takového císaře Basilea Bulharobijce, případně nějakého toho Ethelreda Nerozhodného, či jak se všichni ti Oldřichovi současníci jmenovali. Ptáte se, proč by, k čertu, měl být stabilizován právě nějaký rozpočet kolem roku 1000 (konkrétně v roce 1016)? Podobně jako Vy, nemám ani tušení.

Ale pan ministr spravedlnosti nás přece poctil návrhem vyhlášky, kterou se mění advokátní tarif tak, že platby za práci, kterou požaduje od advokátů stát, se snižují o 30% (což ve skutečnosti znamení snížení jen o 20%, protože stát rozhodl už dřív platit advokátům za práci, kterou jsou pro něj povinni dělat, o 10% méně). Tak je to správné a tak to má podle nezpochybnitelného zákona také být: politici o 5% méně, státní zaměstnanci o 10% méně a advokáti tu za práci, kterou musí dělat pro stát, o 20% méně (aha, na ten zákon se ptáte, no přece zákon padajícího, hm, před dvaadvacátou hodinou: padajícího čehosi). Důvod navrhované změny advokátního tarifu je podle oficiálního odůvodnění návrhu (pro nedůvěřivé: byl zveřejněn například i v posledním Bulletinu advokacie) jen jeden: potřeba úspory výdajů státu tak, aby mohlo být dosaženo vyrovnaného hospodaření v roce 1016 (!).

Šťastný kníže Oldřich (tedy pokud se nezamiluje do některého z novodobých čističů). Zatímco bude ve svém útulném hrobě číslo 98 vzpomínat na slovanskou Boženu, nebo třeba i chladnou germánskou manželku Jutu, v učebnicích se už záhy dočteme, že kolem roku 1016 dosáhlo jeho knížetství zcela vyrovnaného rozpočtu. Nebo že by to s onou vyhláškou bylo jinak? Že by to byly zase jenom nepozornost, omyly a chyby, případně šlendrián a nepořádek jako obyčejně?

« Zpět