Omluva?

Když slušný člověk někomu ublíží, snaží se to odčinit, přinejhorším se aspoň omluví. Člověka, který takový není, samozřejmě nic podobného ani nenapadne (proto celá řada studentů, kteří na jakési pseudokonferenci požadovali od paní komisní profesorky omluvu za to, jak bezostyšně a nepravdivě pomlouvala v roce 2009 plzeňská práva, už dokonce dávno dostudovala, a omluva pořád nikde).

Na své třetí bílé demonstraci plzeňští studenti práv reprodukovali celou řadu celkem šílených výroků (co je to za školu, kde ústavní soudnictví učí soudci Ústavního soudu, a kde učitelé, ta hrůza, píší učebnice!), mimo jiné však také zlostné a polopříčetné V.D. (jakákoli podobnost s osobami žijícími i profesně dávno mrtvými je opravdu čistě náhodná!) přisoudili, že vyřkla trest smrti nad akademickými svobodami.

A přitom to je úplně jinak!

V rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy čteme, že: „ministerstvo shledalo závažnými skutečnosti, týkající se podjatosti předsedkyně Akreditační komise,“ která je „funkčně nezávislým poradním orgánem ministerstva.“ Ministerstvo se zabývalo tím, že Akreditační komise nejprve (8.2.2012, zatímco od 1.2. ústně vyhlašovala všelicos, dokonce pořád něco jiného) uvedla své stanovisko slovním spojením „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko (…)“ a následně 6.3. konstatovala, že jde o stanovisko nesouhlasné. Ministerstvo s ohledem na ustanovení zákona o vysokých školách konstatovalo, že „změnu souhlasného stanoviska Akreditační komise na stanovisko nesouhlasné zákon nepřipouští,“ takže se „jedná buď o úkon nicotný, nebo prosté vyjádření.“ Dále ministerstvo uvedlo, že „zákon nesvěřuje Akreditační komisi kompetenci určovat délku udělení nebo prodloužení akreditace.“

Posléze tedy ministerstvo „rozhodlo na základě souhlasného stanoviska Akreditační komise ze dne 8.února 2012 o prodloužení akreditace.“

Paní komisní tedy nejenže nepohřbila akademické svobody na plzeňských právech či jinde, ale vypustila po týdnu počátečního ústního strašení do světa mile souhlasné stanovisko.

Samozřejmě, že s ohledem na svou holubičí povahu a všestrannou laskavost a vlídnost se od něj hbitě (leč nicotně) distancovala, a protože v právním smyslu není víc, nežli rozzuřená dělnice z padesátých let, kterou neobsadili do role soudce, neboli právně v této situaci není nic (opravné prostředky může podat jen účastník řízení a jediným účastníkem řízení je Západočeská Univerzita v Plzni), všelijak televizně i jinak osaměle vyhrožuje: například, že hodlá ministra žalovat, případně obloudit někoho, kdo na rozdíl od ní ho žalovat může, aby to udělal za ní.

Za její nečekanou velkorysost bychom jí možná mohli nabídnout bezplatnou právní pomoc při sepisování příslušného podnětu, aby nemusela čerpat milionové služby spravedlnostního náměstka.

Vážený pane, bohužel jsem byla, hm, jak jen to říci sice výstižně, ale přesto slušně, pomatená, ať již v důsledku věku, nenávisti vůči studentům obecně a plzeňským zvláště, nebo jiných vážných důvodů, a napsala jsem něco úplně jiného, nežli jsem chtěla, hm, tak takhle asi ne.

Vážený pane, jak vidíte, jsem taková mladá, krásná, rozvrkočená a nerozvážná, a jako to house bláhové jsem napsala do stanoviska něco docela jiného, než jsem si myslela, a ti hnusní plzeňští studenti, vůči jimž jsem zcela objektivní a nestranná, ačkoli je upřímně z duše nenávidím, si toho všimli, hm, takhle asi taky ne.

Bohužel, tohle fakt neumím, to vyžaduje schopnosti někoho, kdo umí napsat cokoli bez ohledu na pravdu, právo a rozum. Neznáte někoho takového?

« Zpět