Opakovací svobody

Víme už, jak mnohé a často velmi nečekané svobody nám poskytuje nový občanský zákoník. Ovšem pokud je to zvykem!

Třeba už notoricky známá ustanovení § 1878 odst. 2 a § 1994. Podle prvního z nich zanikne dluh zcela, spojí-li se dluh a pohledávka v osobě jednoho ze spoluvěřitelů, zatímco podle druhého spojí-li se dluh a pohledávka v osobě jednoho ze spoluvěřitelů, zanikne dluh jen zčásti.

Už víme, že první je opsané z francouzských předpisů, zatímco druhé z německých. Chceme-li například zásadově odsoudit známého komunistu a slovakofila císaře Viléma II., ba i komunistu a slovakofila kancléře Bismarca (do německého občanského zákoníku z roku 1896 totiž vložili termín právní úkon, Rechtsgeschäft, který autoři našeho občanského zákoníku odhalili jako totalitní úlitbu slovakofilům), vybereme si prostě francouzský nápad. Spojíme velmi příjemné a velmi užitečným a vyjádříme solidaritu Francii tím, že nebudeme platit své dluhy ani ostatním spoluvěřitelům.

Baví Vás něco prodávat, ale nemáte to? Stejně Vám nic nebrání to prodat, protože podle § 1760 nového kodexu přece skutečnost, že nejste oprávněni nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, nepůsobí neplatnost smlouvy.

Takže nejenom můžete prodat sousedovy vlasy či nehty, jež si smíte natrhat na sousedově hlavě, tedy pokud jde o ty vlasy, či jinde, pokud jde o nehty (neboť podle § 97 odst. 2 občanského zákoníku se přece má za to, že souhlas k oddělení té části těla, která se znovu obnoví, byl udělen), ale třeba i jeho pole (byť to se asi, bohužel, neobnoví).

Spoustu svobody nový občanský zákoník poskytuje i rozumově slabým, prostě blbým, i když nutno říci, že některé přece jen poněkud zvýhodňuje.

Rozhodně teď nemám na mysli zvýhodňování autorů nového kodexu, o tom nemůže být ani řeči. Myslím něco jiného.

Smlouva, kterou někdo využije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo lehkomyslnosti jiného a dá si slíbit nepřiměřené plnění, je coby lichva podle § 1796 nového zákoníku neplatná. To však neplatí, jde-li o podnikatele, kteří uzavřeli smlouvu při svém podnikání (jak moudře praví § 1797). Takže podnikatel, který si z blbosti či lehkomyslnosti půjčí na 500% úrok má prostě smůlu.

Samozřejmě, někdy je to přece jen složitější. Vlastník třeba může zatížit svůj vlastní pozemek ve prospěch jiného svého pozemku (jak svobodomyslně stanoví § 1257 odst. 2 nového zákoníku). Jenže jak to udělat, když se služebnost zřizuje smlouvou, vydržením nebo závětí (§ 1260 odst. 1 téhož)? Jak jen uzavřít smlouvu sám se sebou? Jak vydržet něco, co už dávno máte? To je přece pobídka ke skutečně nesmírnému rozvoji fantazie.

Svobody jsou ovšem chráněné, zejména pokud je to zvykem. Podle § 2900 občanského zákoníku vyžadují-li to (mimo jiné) zvyklosti, je každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě (mimo jiné) na svobodě. Pokud je to zvykem, můžete ho tedy zavřít, až zčerná.

Ještěže se podle § 2 odst. 2 nového zákoníku nikdo nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

« Zpět