Opakovaně bláznivá

Zkuste si na okamžik představit, že Vám někdo pod oknem začne vyzpěvovat či jen vyvolávat cosi o tom, že zítra bude například konec světa, nebo že spadne mrňavý meteorek právě na Vaši hlavu, případně za Váš krk, do Vaší kapsy či podobně.

Se zájmem ho vyslechnete, následující den se možná i zamyslíte, co kdyby přece jen, a snad o podivném křiklounovi ztratíte slovo se svými blízkými. Když to však půjde den po dni pořád dokola, postupně zjistíte, že vyvolávající je prostě blázen a jeho stále se opakující katastrofické vize budete vnímat asi stejně intenzivně jako roky oprýskanou omítku na sousedním domě, tedy prakticky vůbec. Proč že Vám to píšu?

No přece proto, že se mě někteří z Vás optali, proč jsem vůbec nekomentoval poslední odebíračské výkřiky, jež se objevily na univerzitních stránkách. Nebývale draze najatému panu hanopisníkovi se totiž konečně podařilo po několika (asi tak třech) měsících pracně dokončit opis dalších odebíračských pamfletů. Středověkům mnichům něco podobného často trvalo dlouhé týdny, ba i měsíce, takže jistě vidíte ten výmluvně závratný pokrok, jehož od té doby bylo dosaženo (Zlatou bulu sicilskou krasopisně opisovali téměř devadesát dnů, zatímco pan hanopisník své bláboly dokázal opsat už za tři měsíce, prostě moderní technika je moderní technika, a kam se na ni hrabe nějaký temný středověk).

Už jsem opakovaně citoval z Jiřího Hoetzela, prvorepublikového (avšak hlavně skutečného) experta na správní právo, že ani to, že jej po zásluze nedbáte, nečiní z blábolu pomatencova výrok úřední. Stejně tak z podivného pomatencova blábolu neučiní úřední rozhodnutí ani další a další opakování, ani to, kdyby si je autor nechal vytetovat na některé vhodné místo svého těla, například na záda či ještě níž, ba ani to, kdyby je nechal vytetovat na podobné holé místo na těle některého ze svých soudruhů (například na hlavu). Na úřední rozhodnutí bláznivé skřeky, byť písemné, samozřejmě nepromění ani jiné formy zveřejnění nežli je tetování. Nestanou se úředním aktem, ani když je načmáráte na zeď, na nástěnku, ba ani na univerzitní stránky.

Povětšinou ovšem zmíněné texty nestojí za čtení, protože se nijak neliší od dřívějších, které ostatně za čtení taky nestály. Například do zblbnutí, včetně autorského (jež evidentně nastalo, pokud nebylo dáno od počátku), opakují, že proti usnesení správního úřadu, jež je třeba adresátovi doručit, není odvolání přípustné, ač správní řád stanoví, že naopak je. Původně se mi ustanovení § 76 odst. 5 správního řádu („proti usnesení se může odvolat účastník, jemuž se usnesení oznamuje“) zdálo formulováno celkem jasně, ba blbovzdorně, ale jak vidíte, člověk míní, avšak blb mění, takže na světě jistého nemáte nakonec stejně nic.

Maličké, kosmetické změny však oproti dřívějšku přece jenom najdeme. Například autor hanopisů v sobě nečekaně objevil písmoznalecké nadání (aspoň nějaké, že), a opakovaně konstatuje, že můj (!) podpis na jakési školní listině je evidentně padělán.

Znovu a znovu mne zaráží, co jsem to vlastně za člověka! Dopustil jsem se pochybení, dokonce závažného pochybení tím, že jsem padělal svůj vlastní podpis!

Jaká škoda, že se mne nikdo nikdy nezeptal, jestli to můj podpis je anebo není a že mi ho hlavně někdo neukázal.

Nějakým dokazováním by se ovšem jen zdržoval postup novopečenské spravedlnosti (už takhle k uzoufání pomalý a neefektivní), takže jistě chápete, že v rámci hospodárnosti řízení je mnohem lepší žádné důkazy neprovádět (a taky z opatrnosti, co kdyby se přišlo na to, že je všechno jinak, než si novopečenci tak korektně vymysleli).

Bývalí novopečenci, ještě něž se navždy stali bývalými, prostě o některých absolventech, kterým nejvíc záviděli nebo kteří jim byli z toho či onoho důvodu nejvíc nesympatičtí, prohlásili, že při studiu pochybili.

A přece nechcete tvrdit, že novopečenci, tyto veskrze transparentní a korektní osobnosti, prostě zcela úžasní (nebo snad úděsní?) lidé lžou? Jistě ne, tak k čemu by bylo nějaké dokazování? Samozřejmě, ve světě normálních lidí je to naštěstí jinak, ale to je svět normálních lidí, tedy odlišný svět odlišných lidí.

« Zpět