Opakování, matka čeho?

Jakže to povídala paní komisně inkviziční? Jde o vytváření systému klientských vazeb, budování netransparentního prostředí ve vysokých školách, aby bylo možno vycházet vstříc různým skupinkám a kamarádům.

Podle jedněch opakování matka moudrosti. Ale s jejím opakem to, jak se zdá, funguje úplně stejně.

Že šlo o propracovanou mafiánskou síť budující systém klientských vazeb, upozornila minulý týden šéfka Akreditační komise (napsalo Euro 12. října 2009, na str. 69). České noviny pak 22.10.2009 upo­zornily, že 31.10. se poprvé sejde pracovní skupina, která bude kontrolovat studium studentů plzeňských práv (jenže paní komisní, jak známo, věděla už měsíce předem, jak to všechno dopadne: ona to přece sama iniciativně vymyslela. Den poté (23.10.2009) pak demokraticky vyslovila, že hodně závisí na volbě nového děkana, s tím, že nyní funguje překlenovací vedení v čele s bývalým ministrem spravedlnosti a absolventem školy Jiřím Pospíšilem. Pokud nebude zvolen, mohla by být škola zrušena (téhož dne v poněkud ostřejší verzi i na Tn.cz: „pokud nebude reformní děkan zvolen, školu zrušíme“).

Opakování prostě není vždy matkou moudrosti. Ba právě naopak.

Jde o vytváření systému klientských vazeb, budování netransparentního prostředí ve vysokých školách, aby bylo možno vycházet vstříc různým skupinkám a kamarádům, řekla přece paní předsedkyně Akreditační komise VČERA o Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.

Pokud bychom měli být svědky opakování a omílání jako před skoro třemi roky, pak se dočkáme zásadní změny. Na 24. března 2012 by totiž potom připadlo prohlášení: pokud nebude jmenován reformní ministr, ministerstvo zrušíme.

Ještě, že už z oněch časů víme o rozpolcenosti paní komisní na zarytě mlčící úřednici a mile švitořící politoložku. Už 18.10.2009 totiž mlčenlivá a mlčenlivost striktně dodržující úřednice (totiž paní předsedkyně) oznámila, že do 24.listopadu (2009), kdy bude komise hlasovat, co s plzeňskou školou, nebude nic sdělovat. S výstupy nejprve seznámíme vedení školy, teprve po projednání s vedením školy budou výstupy zveřejněny, prohlásila korektně a transparentně.

No, a potom celou dobu úřednice zarytě mlčela, dokonce se ani slůvkem nevyjádřila k tomu, co všude několikrát denně vykládala nějaká politoložka Dvořáková (které navíc podle jejích kolegů, třeba prof. Tomského, kape na maják).

Podobné je to i nyní. Všimli jste si včera, jak paní předsedkyně Akreditační komise zarytě mlčí? Dokonce se nevyjadřuje ani k tomu, že nějaká politoložka (jakási Dvořáková či jak?) vykecala médiím, jak Akreditační komise rozhodla, ještě dřív, než to řekli vedení školy, vyjadřovala se předem skoro ke všemu a činí tak dodnes, například vynesla, že jí (pardon, vlastně paní předsedkyni) Ústavní soud dal za pravdu.

Jen na okraj, jde o usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti plzeňské studentky pro předčasnost, protože stížnost byla ještě podána dřív, než ministerstvo rozhodlo: takové rozhodnutí nemá žádný precedentní význam, dokonce nepředjímá ani rozhodnutí v téže věci, ani nic jiného a nikomu tudíž edává za pravdu a ani nemůže (jak ví i prostí studenti, například od těch soudců Ústavního soudu, kteří se neštítí hanebnosti učit předmět ústavní soudnictví, jak to paní akreditační správně pokritizovala).

Nová přísloví se rodí stále znovu a znovu. Že by: opakování, matka schizofrenie? Nebo naopak?

Abych trochu přispěl k obecné vzdělanosti: o rozpolcení osobnosti se píše už v bibli. Hebrejský název pro tuto chorobu je mešuge.

« Zpět