Opičení

Opičení prý sice je typickou vlastností opic, ale třeba pan šéfredaktor týdeníku Media & Marketing včera napsal moc hezký článek o tom, jak je i pro média naprosto typická touha se opičit, protože právě opičení je jediná pořádná jistota (toho si lidé z plzeňských práv, včetně mě, loni na podzim bohužel opravdu dost užili). Konečně mi někdo vysvětlil, proč se do zblbnutí pořád dokola opakují už na první pohled nesmyslná tvrzení, dávno vyvrácené fantazie a bludy a proč dokonce někdo dává peníze na to, aby se o nich mohlo rokovat na jakési konferenci (když už jinak vůbec nikoho nezajímají).

Chápu, že slabší povahy si v našem světě musí připadat vyděšeně: nic neumí, ničemu nerozumí, nikdo je nemá rád, každý se jim směje, a tak aspoň hledají nějaké maličké jistoty v mumlavém opakování toho, co blábolí jiní (sice tomu taky nerozumí, ale, jak praví moudrá tiskovina, opičení je přece jenom jistota).

Jinak se totiž v dnešní kruté a záludné době už asi nedá věřit vůbec ničemu, což si můžete klidně sami a snadno vyzkoušet: s nadšením a nadějí se aktivně a radostně vecpěte do dveří, na nichž se píše Dámy (popřípadě Páni), a co neuvidíte? Vítá Vás tam (tedy pokud ho nějaký kvalifikovaný čistič nebo jen nekvalifikovaný zloděj, případně vandal, kamsi neodnesl) docela obyčejný záchod. Ale i v jiných životních sférách netrpělivě číhají kdykoli a k čemukoli připravení pozměňovatelé minulosti a pokud možno jakékoli reality, jejichž podivných aktivit jsme si loni na podzim opět užili nevídaně, a kdyby to záleželo na nich (což naštěstí nezáleží), užívali bychom si dodnes.

Někdy opičení pomůže, někdy ne, a proč ani úporné, až zoufalé, opičení (spočívající v tvrzeních o vysoké aktuálnosti trvale a definitivně zaseklého kolovrátku) bývalým novopečencům nijak nepomohlo, je vcelku zřejmé. Když někdo bude na tržišti halasně hanit a pomlouvat zboží, které sám nabízí, nějak ve smyslu: Kupte si tohle jedinečné maso, jen se podívejte na ty úžasně barevné mouchy, jak po něm vynalézavě a esteticky lezou, povšimněte si, prosím, obzvlášť bohatých odstínů zelené a modré i poetického kmitání hmyzích křídel, jen neváhejte, mám opravdu to stoprocentně nejhnusnější zboží, pak Vašemu obchodnickému úspěchu, ba ani obratu, asi nijak zvlášť nepomůže, pokud se po něm budete ze všech sil opičit. Ani hoši, kteří se jali halasně vytrubovat do světa, že studovali s těmi nejhoršími spolužáky na té nejhorší škole, jakou si jen dovedete představit (představte si, mohou například povykovat, byla tak strašná, tak neskutečně příšerná, že dokonce i k nám se chovala slušně!), kde je učili ti úplně nejhorší učitelé, nikoho příliš nepřesvědčí, že by měl při plánování své budoucnosti počítat právě s nimi (sice rozhodně nikoho nepřesvědčí, aby počítal s nimi, ale zato zřejmě celkem snadno mohou někoho přimět, aby jim to spočítal).

Nicméně všichni pocházíme z opic a tak nikomu z nás opičení není tak úplně cizí. Pokud Vám chci předhodit další část svého srpnového psaní etickému panelu, nezbyde mi, než se taky trochu zaopičit, protože některé teze se už v minulosti na těchto stránkách objevily.

P.S. Vaše Magnificence,… pokud jde o prověřování bakalářského studia, bylo kontrolováno 236 absolventů bakalářského studijního programu, kteří měli podle databáze Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy studovat kratší, nežli standardní dobu (Komise poukázala, ovšem poněkud servilnějšími slovy, na to, že ministerská databáze je nepřesná, či dokonce chybná, protože cca každý pátý z takto vybraných absolventů studoval po celou standardní dobu studia, případně dokonce déle, viz konstatování Komise v tomto směru).

Ačkoli jsem se ani na výuce v bakalářském studijním programu, ani na realizaci programu celoživotního vzdělávání, který se stal předmětem obzvláštní kritiky, jak je ostatně všem, kdo měli se školou něco společného, dávno dobře známo, osobně nikdy nepodílel, je právě zpráva týkající se bakalářského studijního programu a jeho provázání se systémem celoživotního vzdělávání dokladem tendenčního a podjatého přístupu Komise a z toho plynoucí věcné nesprávnosti vyvozovaných závěrů.

V souvislosti s celoživotním vzděláváním totiž osoby, jež mimochodem dlouhodobě a především výdělečně spolupůsobily na jeho realizaci (například pánové Bednář, … a další) odhalily, co všechno bylo jeho absolventům údajně v rozporu se zákonem uznáváno, konkrétně, že absolventi celoživotního vzdělávání konali pouze obhajoby a státní zkoušky, ačkoli zákon umožňuje celoživotní vzdělávání uznat jen za 60% studijních povinností.

Jistě si sám vzpomenete, Vaše Magnificence, na mé dlouhé debaty s dřívějším vedením univerzity, např. s tehdejším prorektorem prof. Ryjáčkem, o zavedení kreditního systému na FPr ZČU. Argumentem FPr ZČU v těchto diskusích v oné době bylo, že v třetím, devátém a desátém semestru konají studenti FPr pouze státní závěrečné zkoušky, a pokud by je v prvním termínu nesložili, nezískali by dostatečný počet kreditů k pokračování ve studiu. Už to svědčí o Vám dobře známém faktu, totiž o tom, že na rozdíl od současnosti (kdy jsou státní závěrečné zkoušky ohodnoceny nulou kreditů a kredity se naopak přiznávají za přípravný seminář) byly tehdy i státní zkoušky hodnoceny určitým kvantem kreditů, jež mimochodem umožňovalo uznání celoživotního vzdělávání v realizovaném rozsahu. Tomu odpovídala oficiální sdělení absolventům celoživotního vzdělávání, že státní bakalářské zkoušky byly považovány za cca 25% plnění studijních povinností a bakalářská práce za cca 15% těchto povinností.

Absolventka bakalářského studia oslovená pod č.j. R – 505 – 10 mi rovněž přeposlala svůj dopis, který Vám adresovala, a v němž mimo jiné uvedla: „Měla jsem potěšení studovat na právnické fakultě v Plzni, která měla skvělou odbornou pověst, kterou neprovázely žádné skandály ohledně přijímacího řízení, jichž si v té době užívala pražská právnická fakulta a ještě před ní právnická fakulta v Olomouci, na fakultě, která byla vedena přátelským a odborně zdatným kolektivem. Taková fakulta už neexistuje. Několik mladých ctižádostivců zcela zničilo image právnické fakulty v Plzni i její neopakovatelnou atmosféru. Vy, pane rektore, který jste vždy vystupoval jako moudrý, ctihodný muž, byste se měl zamyslet nad tím, co nový pan děkan a jeho služebníci provádějí nejen Vaší univerzitě, ale celému vysokému školství jen proto, aby se znovu a znovu objevili v televizi.“

« Zpět