Opravdu díky

za Vás

Při několika nádherných příležitostech jsem měl tu čest, především však obrovitou radost, se zase jednou setkat s opravdu úžasnými, skvělými lidmi (z nichž někteří byli a nebo stále jsou učiteli na nejmenovaných plzeňských právech, zatímco další byli jejich opravdu nezapomenutelnými hrdými studenty).

Všem moc díky, že jsou, a také, že ve zlých časech vytrvali a vzdorovali bouřím nepravd a pomluv, jež se, jak bývá bohužel celkem zvykem, ukázaly být nejen bouřemi v nepatrné lžičce vody, ale dokonce spíše jen malými, leč o to více páchnoucími bublinami.

Při těch krásných příležitostech padl i dotaz ohledně těchto stránek.

Přiznám se, že jsem se se svými obdivuhodnými čtenáři rozloučil nejen proto, že se ukázalo, že bublina, i když mediální, je pořád jen bublina, zpravidla nějaké prázdno obklopené tenoučkou slupkou, pod kterou nenajdeme zhola nic, takže (jak pravil jeden slavný cestovatel, tuším Stanley) praskne-li, nezbyde než letmý závan prázdnoty či smradu.

Ale zapochyboval jsem také, zda náhodou hrubě nenarušuji autorská práva. Zákon ani úřední listiny sice nejsou autorským dílem, ale pokud se v nich objevují takové kreace, jako že § 386 odst. 1 občanského zákoníku ukládá zveřejnit stanovy nadace, ačkoli nadace žádné stanovy podle téhož zákona nemá, nelze pochybovat, že to se zákonem nemůže mít nic společného a že tudíž musí jít o autorské dílo. Co může mít s normálním zákonem společného, že splynutím osoby dlužníka a jednoho z více věřitelů
a) podle § 1878 odst. 2 občanského zákoníku zaniká celý dluh, a přitom současně,
b) podle jeho § 1994 zaniká tentýž dluh jen zčásti.

Jiných podobných mouder jsou stovky, a soudný člověk přece dobře ví, že se zákonem opravdu nemohou mít společného vůbec nic.

Stejné tak musí být neuvěřitelně originálním objevem, když autoři kodexu a jeho podporovatelé zjistili (podle univerzitního č.j. R-373–10), že komise, která má předsedu, místopředsedu a tři členy, je schopna se usnášet polovinou svých členů, pročež je schopna usnášení, jen když jich přijde šest.

Anebo (viz třeba úvahu Úřední potvrzení), že doba od 2. 5. 2004 do 23. 8. 2005 činí dva měsíce a 13 dnů (jak vymysleli pod univerzitním č. j. R – 584 – 10), nebo že doba od listopadu 2001 do května 2005 podle psaní univerzitního č.j. R R – 576– 10 o dost kratší, než doba zase od listopadu 2001, ale jen do dubna 2005 (podle č.j. R-592–10 uplynulo od listopadu 2001 do dubna 2005 3,4 roku, zatímco podle psaní č.j. R-576–10 sice opět od listopadu 2001, tentokrát ale až do května 2005 uplynulo jen 2,8 roku).

Připomeňme si raději ještě jednou, co blahé paměti o celé oné bublině prohlásila Západočeská Univerzita u příležitosti dvaceti let svého trvání (ZČU, 20 let, Plzeň 2011, str. 99): „Postoj médií, v řadě případů spekulativní, byl bohužel významně živen členy akademické obce Fakulty právnické, kteří medializaci problémů povýšili na svůj světonázor a mediálním osočováním protivníků fakultu ještě více poškodili. Medializace problémů. které nebyly předem na univerzitě diskutovány, gesta směrem k veřejnosti a další projevy porušení loajality, to vše bylo mj. porušením univerzitního Etického kodexu.“ Hádejte, o kom tohle asi tak platí jsme se ptali už kdysi, protože o nás tohle zcela oficiální uzavření aféry rozhodně nebylo (škoda jen, že o tom skoro nikdo neví).

Naštěstí nemusíme být jako ti, o nichž jsem tu psal a jež svého času učinil slavnými tím, že svého času o nich také psal, římský historik Sallustius: sui magis in caeno gaudet quam fonte sereno, neboli v naší krásné mateřštině: raději v blátě než v čirém pramenu se rochní jen vepř.

Vážení a milí, Vám všem vše jen opravdu NEJ.

Vážení a hlavně milí, bylo mi ctí se s Vámi setkávat.

A navzdory všemu: i velkou radostí.

Svého času se ti, kdo nás pomlouvali a osočovali, ptali: Jak je možné, že se ještě smějeme?

To je ale prosté: je-li něco k smíchu, nezbývá, nežli se prostě smát.

« Zpět