Opravy

Jsou lidé, kteří pro peníze udělají cokoli. Šašci třeba za drobný peníz hrubě a nekompromisně zesměšní sami sebe, příkladů vidíme kolem sebe spoustu a jeden z nich si dovoluji Vám předhodit.

Dny přinášejí mnoho zajímavého, zejména na poli sportovního zápolení, ale konec konců i na poli nevelmi zručného vládnutí, jež (jak jsem si již dovolil dříve zmínit) zvolna, ale jistě ohrožuje dosavadní italské rekordy ve vládních patáliích. V médiích ostatně zaznělo, že lidé už přestali politiky brát vážně, takže nové vládní krizi přisuzují zaslouženě důležitost zásadního mače v kuličkách mezi šestiletými kluky odkudsi z Horní Dolní.

Svět je samozřejmě založen na rovnováze, světlo lépe svítí ve tmě, než v jasném slunečním svitu, takže zajímavá, originální zpráva (např. o sportovním zápolení) nevynikne, není-li vyvážena něčím zcela plochým, nudným, ba dokonce otravným.

Proto se také čtvrteční zajímavosti alespoň jeden sdělovací prostředek (druhý to pokud vím jen převzal, což však v mediálním světě za plagiátorství neplatí) pokusil mírně vyvážit zprávou, že nájemný pisatel, jehož si nejmenovaná západočeská univerzita najala za šestinulový honorář poté, co se žádný jiný právník neodhodlal ani za takové peníze tak fatálně ztrapňovat, dopsal další čtyři dopisy. Samozřejmě, vypovídací hodnota sdělení, že někomu trvá zhruba tři měsíce mechanicky opsat několik stránek textu (ovšem nesrozumitelného, což je jistě polehčující okolnost), je zanedbatelná. Zmíněný server mohl dohledat daleko zajímavější zprávu, například, že babička kdesi v Lužických horách, jež předloni ztratila poslední brýle, dopsala konečně dopis svému pravnukovi, ale vyvažování je vyvažování, takže zřejmě bylo potřeba najít oproti hokejovým a vládním zajímavostem zprávu dokonale nanicovatou, nesmyslnou a co nejvíce nudnou. Což se, skromně se domnívám, podařilo nejméně na sto procent.

Protože však apríl pro nás obyčejné smrtelníky přece jen už uplynul poměrně dávno, není zmíněná zpráva kupodivu zřejmě míněna jako aprílová novinářská kachna, jež svou absurditou a nesmyslností na první pohled vylučuje, že by mohlo jít o seriózní a vážně míněnou informaci (ačkoli tyto znaky jsou naplněny mírou vrchovatou).

Dovolím si proto přece jen poukázat na vybrané, obzvláštní nesmysly, jež by snad mohly zmýlit některá zvláštní školou povinná dítka a vyvolat v nich nedůvodné obavy, že by jim ten zlý člověk za nějaký ten školní milion mohl zrušit jejich těžce vydřené vysvědčení, kdyby například zjistil, že šli na záchod bez dovolení nebo kouřili za školou (prostě si počínali v rozporu se školním řádem).

Zmíněný pisatel projevil radostný údiv nad tím, že se zatím nedostavila přehršel soudních pří, které se univerzita obávala.

Už jsem citoval skvělého odborníka na správní právo, Jiřího Hoetzela, jenž svého času (v minulém století) poznamenal, že ani to, že jej po nijak nedbáme, nečiní z blábolu pomatencova výrok úřední. To za prvé.

Za druhé však si pan pisatel vymyslel onen objev, že proti usnesením, která ve volném čase (jako náměstek ministra ho má jistě habaděj) za zmíněné drobné statisíce korun sepisuje (či spíše stále dokola opisuje), není přípustné odvolání.

Zcela neuvědomělý parlament však kdysi přijal správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), podle kterého proti všem usnesením, která je třeba adresátům doručovat, se naopak odvolat lze (zákonodárce ovšem tuto lstivou zásadu vtělil až do § 76 odst. 5 správního řádu, a kdo by za pitomý milion četl tak daleko?).

Zákon dokonce stanovil, že v tom nepravděpodobném případě, že by na nějakém úřadě seděli takoví troubové, že by neuměli adresáta svého rozhodnutí ani správně poučit o právu na odvolání, se lze odvolat do 90 dnů od doručení rozhodnutí (§ 83 odst. 2 správního řádu).

Lhůta oněch devadesáti dnů navíc běží od doručení na adresu, na které je adresát evidován v informačním systému. Protože univerzita si na úřad jen poněkud dětinsky hraje, ale úřadem samozřejmě není, Ministerstvo vnitra jí zcela v souladu se zákonem nesdělilo adresy bývalých studentů.

A doručování na adresu, na které někdo bydlel před deseti lety má přesně stejný právní význam, jako hození dopisu do kanálu (jen je trochu dražší, ale protože pan pisatel stojí univerzitu víc, než kdyby si koupila poštovní auto, nějaká zbytečná poštovní známka už ji nejspíš nezabije). No, a lhůta k odvolání proti takovému rozhodnutí, které ani nebylo doručeno, je podle § 84 odst. 1 správního řádu celý rok. Času je tedy víc než habaděj, celé dlouhé měsíce.

P.S. Pan hanopisník nám ovšem přesto prozradil cosi naprosto zásadního (napovím: netýká se to jejich odborných, či vůbec duševních kvalit, alespoň ne přímo). Pokud nevíte, oč jde, prozradím Vám to během víkendu.

« Zpět