Oříšková

Někdy je vše jasné, jindy je to oříšek.

Někdy je vše jasné, jindy je to trošku oříšek.

Samozřejmě, když před Vás někdo položí texty, z nichž jeden praví: K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon, zatímco druhý říká: Ke zvyklostem lze hledět v případech, ve kterých se jich zákon dovolává, je věc jasná hned.

Jeden text je už na první pohled psán supermoderním jazykem třetího tisíciletí, zatímco z toho druhého čiší, ba přímo vane či dokonce táhne, archaický, těžko srozumitelný jazyk šera dávných věků.

Není proto ani třeba dodávat, že ono archaické, dnes už sotva srozumitelné ustanovení, že „ke zvyklostem lze hledět v případech, ve kterých se jich zákon dovolává,“ najdeme v § 10 obecného zákoníku občanského z roku 1811, zatímco ustanovení § 9 odst. 2 nového občanského zákoníku: „K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon,“ na nás dýchá vonným dechem moderní doby.

Přitom sami na první pohled vidíte, že při tvorbě nového zákoníku nebyla tupě opisována stařičká ustanovení dávných předpisů, ale že autoři k tvorbě moderních ustanovení přistupovali s invencí, fantazií a nevídanou originalitou.

Tak třeba porovnáme-li (můžeme-li vůbec porovnávat něco vzájemně tak odlišného, neboli porovnávat neporovnatelné): § 1, podle něhož „souhrn zákonů, jimiž se určují soukromá práva a povinnosti, tvoří občanské právo“ s § 1, podle něhož „ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo,“ je to přece vidět na první pohled. První citát, jak to už ze starodávné terminologie plyne, k nám dorazil z temnot roku 1811, zatímco ten druhý, s nesmírnou originalitou zpracovaný, se skví v jasu třetího tisíciletí.

Pravda, v takových podivných předmětech, jako je správní právo, se kdesi učí, že obce jsou právnické osoby, tedy prostě osoby, a že jejich vzájemná práva a povinnosti mohou být upraveny veřejnoprávní smlouvou. Našli by se možná i tací odporní hnidopiši, kteří by studenta vyhnali od zkoušky, kdyby jim s vážnou tváří tvrdil, že veřejnoprávní smlouvy mezi veřejnoprávními korporacemi jsou záležitostí soukromého práva. Ale to je jen drobná hrudka hnoje pod drtivými koly pokroku.

Samozřejmě, k dílu tak nezměrnému (a sami vidíte, že při jeho zpracování skoro nebylo z čeho vycházet) bylo potřeba zúročit veškeré zkušenosti, nabyté třeba v posledních letech vyhazováním studentů nikoli z tak plytkých důvodů, jaké jsme naznačili výše, ale zcela transparentně bez jakéhokoli důvodu (to proto, aby o důvodu likvidace studenta nemohlo být nedůvodných pochyb).

Vzpomeňme třeba neskutečně inspirujícího poznatku, že udávat kolegy na akademické půdě je kupodivu cca 11× výhodnější než v politické straně. Proto také hlavní autor ještě v časech. kdy pohostinsky vystupoval při neoprávněném honu na studenty, ba i pedagogy, pod záhadným pseudonymem statutární proděkan, získal při realizaci ukrutně svědící touhy (řečeno s básníkem) po vyšších metách, a hlavně funkcích a platovém ohodnocení, celých pět hlasů, zatímco někdejší permanentní pseudostudent získal poté, co se přihlásil o funkci ve své straně, překvapivě taky celých pět hlasů. Jenže zatímco statutární pán získal pět hlasů z osmnácti, onen pseudostudent tehdy získal pět hlasů z 209.

Z toho plyne ono již zmiňované poučení, že udávat kolegy na akademické půdě je kupodivu cca 11× výhodnější než v politické straně (samozřejmě pokud bychom nepustili k výpočtům notorického pana spravedlnostního náměstka, který pod univerzitním č.j. R – 377  – 10 hravě spočetl, že pět děleno dvěma je šest, neboli že pětičlenná komise schopná usnášení polovinou členů, se může usnášet, když je jich přítomno šest, přičemž tento složitý výpočet svedl za pouhý milion či dva).

Přitom nový občanský zákoník je inspirující ve všech možných situacích.

Třeba podle jeho § 1014 odst. 1 může vlastník stíhat na cizím pozemku nejen roj včel, ale i chované zvíře, a z logiky věci pak plyne, že si je může odtáhnout zpátky (proč by je taky jinak stíhal, že?).

Statutární autor zákoníku například v dobách, kdy ho pouštěli na plzeňskou vysokou školu, z této inspirace (jak si jistě pamatujete) dovodil, že (svou) řádně doručenou rezignaci může hravě vzít zpět (veden detailně propracovanou legislativní úvahou, že když i vola, lstivě proniknuvšího na sousední pozemek, může podle citovaného § 1014 vhodně silným lanem stáhnout zpět, proč by nešlo vzít zpět rezignaci, jež má navíc s tím volem dost společného).

« Zpět